Táta by byl pyšnej
3. června 2018
Reportér 06/2018 · Číslo 46
Zvětšitfoto Tomáš Beran
Nejprve v několika číslech: raperovi a bubeníkovi známému pod jménem Marpo bylo letos devatenáctého května třiatřicet let, tři měsíce a tři týdny. Ve 21:37 dojatě zíral z pódia do davu pod sebou a říkal si, že to snad ani není pravda: „Ještě před pěti lety na nás chodilo třicet lidí, dnes jich tady máme dvanáct tisíc. A za rok,“ slíbil si, „za rok jich bude v Letňanech ještě víc.“ Ano, Marpo a jeho kapela TroubleGang si začali troufat na haly a středně velké stadiony.
Marpo se do největší české arény nechystal poprvé, ale dřív tu hrával bez nervů, tak trochu ukrytý za bubny coby člen kapely Chinaski. Letos v květnu už ne – nedávno dostal padáka.
Tentokrát nalákal dvanáct tisíc fanoušků jen na svůj obličej, na svoje jméno.
„Občas jsem si říkal,“ vzpomíná na začátek jara, „ať už je to za mnou. Kapela byla v období příprav nervózní, došlo k pár hádkám, což nemám rád, zažíval jsem to v Chinaski, a tak jsem to musel kočírovat.“
Ale věřil si, to zase jo. Na pražskou arénu si věřil od loňských majálesů, kde byl s TroubleGangem hlavním tahákem; dvakrát vystoupili v nejlepším čase před třiceti tisíci lidmi, a ono to šlo. „Publikum tehdy nebylo naše – přišli lidi, co mají rádi Tomáše Kluse nebo Kryštofa. Nevěděli jsme, jak přijmou nás, kapelu přece jen tvrdší, ale oni to dali a od té doby jsem byl optimistou…“
Navíc Marpo se rozhodl neotevřít nejvyšší patro haly, kde by od něj byli diváci příliš daleko, a díky tomuto omezení měl pár týdnů před koncertem vyprodáno, takže o velikou starost míň.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
