Všechny nemoci Polska

Lidé

Už více než rok řídí gay Robert Biedroň stotisícový Slupsk v katolickém Polsku. Je prvním otevřeně homosexuálním politikem, jehož do funkce starosty v zemi zvolili. Jak se mu daří ve vedení města? Mnozí jeho působení oceňují, kontroverze však vzbudil vstřícný postoj k přijímání uprchlíků. A vlády ve státě se chopila strana, která ho, mírně řečeno, nemiluje.

Už více než rok řídí gay Robert Biedroň stotisícový Slupsk v katolickém Polsku. Je prvním otevřeně homosexuálním politikem, jehož do funkce starosty v zemi zvolili. Jak se mu daří ve vedení města? Mnozí jeho působení oceňují, kontroverze však vzbudil vstřícný postoj k přijímání uprchlíků. A vlády ve státě se chopila strana, která ho, mírně řečeno, nemiluje.

Psal se rok 2007 a Robert Biedroň už toho měl dost. Kvůli situaci ve svém rodném Polsku si pořídil učebnici švédštiny; coby gay nechtěl v zemi zůstat. Tehdy, před devíti lety, vládla Polsku (tak jako dnes) strana Právo a spravedlnost; kabinet Jaroslava Kaczyňského tenkrát začal vypracovávat oficiální seznam příznaků, podle nichž se u člověka poznají známky nežádoucího homosexuálního chování. Ministr zdravotnictví ustanovil komisi zodpovědnou za „léčení gayů“ a vášnivé diskuse vzbudil návrh na zákaz dětského seriálu Teletubbies. Červená kabelka jedné z postav – Tinki Winky – totiž některým politikům přišla příliš „gay“.

„Vláda tenkrát byla kolem gayů úplně šílená. Mnozí Poláci měli silné předsudky, tak toho lidé z Práva a spravedlnosti využili. Pro mě to byla děsivá doba – vyšetřovali mě, jestli jsem propojený s drogovou mafií a pedofilním podsvětím. Měl jsem toho už natolik plné zuby, že jsem se začal učit švédsky a chystat se na odjezd,“ vzpomíná dnes devětatřicetiletý Robert Biedroň na léta, kdy byl aktivistou bojujícím za práva sexuálních menšin. Podle nevládních organizací v té době opouštěly zemi právě kvůli politice tehdejší vlády tisíce gayů.

Robert Biedroň je však důkazem, že se situace v zemi přece jen změnila. Dnes totiž Biedroň nikam neodjíždí. Na svá někdejší studia švédštiny vzpomíná z prostorné kanceláře na radnici severopolského Slupska – je starostou tohoto města s téměř sto tisíci obyvatel.

 

Od deviantů k musulmanům

Co se to za těch devět let v Polsku stalo? V roce 2011 se Biedroň jako známý aktivista dostal na kandidátku uskupení nazvaného Palikotovo hnutí. Výstřední liberální strana tehdy ve volbách do parlamentu zazářila, získala deset procent hlasů a podporu hlavně mladých voličů, kteří ji vnímali jako uskupení proti establishmentu: její šéf Janusz Palikot v katolickém Polsku běžně a často napadal katolickou církev a propagoval legalizaci marihuany.

Biedroň – rodák z malého města na konzervativním jihovýchodě země – byl do Sejmu zvolen jako poslanec za liberální severopolské Pomořské vojvodství. Stal se tak prvním otevřeně homosexuálním poslancem v polském parlamentu a od vlivného liberálního časopisu Polityka si vysloužil zařazení mezi třináct nejschopnějších poslanců za uplynulé volební období.

Rok před koncem svého volebního období se rozhodl kandidovat na starostu Slupska. Když v přímých volbách v prosinci 2014 porazil toho dosavadního, který městu vládl dvanáct let, připsal si další prvenství – stal se prvním otevřeně homosexuálním starostou v Polsku. „Dnes už politického protivníka neporazíte tvrzením, že je gay a že voličům znásilní jejich děti. V tom se Polsko za posledních deset let změnilo. Lidé přišli o mnoho předsudků. Málokdo se nechá přesvědčit, že gay znamená mafián, pedofil a drogový dealer,“ vysvětluje Biedroň. Každý Polák už dnes prý zná nějakého homosexuála a lidé už na hrůzostrašné příběhy neslyší.

Parlamentní volby loni v říjnu nicméně přivedly po osmileté liberální přestávce do vládních lavic opět ministry ze strany Právo a spravedlnost. A zástupci strany začali opět hovořit o léčení. Nový ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski odpověděl v západním tisku na kritiku praktik své strany při přebírání moci prohlášením, že nová vláda chce „pouze vyléčit pár nemocí, kterými trpí jeho země“. A zařadil mezi ně například „míšení kultur a ras a svět tvořený cyklisty a vegetariány, kteří používají pouze obnovitelné zdroje energie a kteří se snaží zničit všechny znaky náboženství“.

Waszczykowski později svá slova vysvětloval tím, že volil lehčí tón, protože hovořil s bulvárním německým listem Bild. Biedroň však získal podezření, že už se opět po deseti letech dostává do pozice, kdy si ho strana Právo a spravedlnost vyhlédla jako potenciální objekt léčby. Coby starosta se totiž zasazuje o cyklodopravu, obnovitelné zdroje a pomoc uprchlíkům. Nemluvě o kontroverzích, které vzbudil krátce po nástupu do úřadu starosty sundáním obrazu papeže Jana Pavla II. ze stěny své pracovny.

„Řekl bych, že lékař Waszczykowski stanovil naprosto špatně postup léčby pacienta. Naše země dnes trpí množstvím závažných sociálních problémů. Lidé odcházejí do zahraničí, zaměstnanci nemají zaručenu dobrou ochranu svých práv, v zemi jsou nízké mzdy. Ale tyhle problémy jen těžko vyléčíme tím, že se rozhádáme se svými největšími sousedy a budeme si o všech myslet, že jediné, co chtějí, je podvést nás a zničit,“ říká a dívá se na obraz, který nad jeho pracovním stolem nahradil podobiznu papeže.

„To je dílo Stanislawa (Ignacy) Witkiewicze,“ změní nenuceně téma, když zjistí, že obraz přilákal moji pozornost. „Byl to neskutečně excentrický a perverzní člověk, současná vláda jej nesnáší. Plno jeho obrazů jsou samé penisy a vaginy,“ směje se, když mluví o této přední postavě meziválečné evropské avantgardy. Stejně jako na naprosté většině Witkiewiczových portrétů je i na tomto bílou tužkou napsáno chemické složení drog, pod jejichž vlivem zrovna maloval.

„Posledních osm let jsme měli u vlády liberální technokraty,“ vrací se Biedroň k otázce, proč v podzimních volbách prohrála Občanská platforma a zvítězilo Právo a spravedlnost. „Lidi už unavovalo, když jim někdo pořád dokola tvrdil, že ještě postavíme jednu dálnici, ještě jeden stadion, nakoupíme rychlovlaky a možná koupíme ještě jednu budovu a pak díky tomu všemu budeme šťastní.“ Štěstí se totiž nedostavilo. Nákup rychlých vlaků a stavba velkých stadionů Poláky spokojenějšími neudělaly.  Nic na tom nemění ani čísla, která říkají, že od rozpadu sovětského bloku do současnosti vyrostla polská ekonomika více než šestinásobně.

Lidé z Práva a spravedlnosti si podle Biedroně uvědomili, že voliči nepotřebují jen nové silnice, ale také ukojit něco iracionálního, co má v sobě každý. Místo aby lidi sjednotili na něčem pozitivním, začali se vymezovat velice negativně. „(Lidé z PiS) jsou velice dobří v obviňování, hanění, rozdělování společnosti a hlavně ve svalování viny na druhé,“ říká a dodává, že hlavním původcem všeho zla v zemi jsou dnes podle nové vlády vedle liberálů především uprchlíci z Blízkého východu.

Právě uprchlíci totiž nyní vzrušují Polsko minimálně stejně jako před lety homosexuálové.

 

Také jste imigranti

Když Robert Biedroň na podzim oznámil, že město Slupsk je ochotno přijmout uprchlíky, vyvolal zatím největší vlnu nevole od svého nástupu do úřadu. Do ulic se vydalo několik stovek lidí ze Slupska i jiných měst, aby demonstrovali, že uprchlíky přijímat nechtějí. Podle místních šlo o největší demonstraci od začátku devadesátých let. Nepomohlo ani prohlášení zástupců místního průmyslu a několika církví, že město má kapacity pomoct.

„Mnohé lidi to naštvalo ne tolik proto, že by nechtěli přijímat uprchlíky. Vadilo jim, že se o tom s nimi Biedroň dopředu nebavil. A to přesto, že se s námi o většině rozhodnutí snaží mluvit co nejvíc,“ říká osmatřicetiletá Monika Strzelczyková, která ve městě provozuje kavárnu Kafeina. Právě v ní se před rokem a půl scházel kromě mnoha jiných místních iniciativ také Biedroňův volební štáb.

Monika je sama proti přijímání uprchlíků. Stejně jako velké množství lidí v Polsku a prakticky v celé střední Evropě se bojí, že s uprchlíky přicházejí do Evropy teroristé. A že integrovat lidi z muslimských zemí není možné.

„Snažím se nebýt politicky na žádné straně, ale je pravda, že s novou vládou mám větší pocit bezpečí,“ říká Monika za barem a utěrkou přitom leští skleničku. Svůj pocit bezpečí vysvětluje tím, že předchozí liberální vláda prý byla orien­tovaná výhradně na Brusel. Ten je ale podle ní příliš daleko, než aby dokázal adekvátně reagovat na hrozby, kterým čelí Polsko ležící na opačné straně Evropské unie.

Pozitivně k přijímání uprchlíků se postavila ostatně jen hrstka polských měst a obcí. Velké protiuprchlické protesty po celé zemi se zklidnily teprve poté, co se k vládě dostalo Právo a spravedlnost. Nová předsedkyně vlády Beata Szydlová navíc po pařížských teroristických útocích oznámila, že země nepřijme ani zhruba 4 500 uprchlíků, jimž se předchozí vláda zavázala pomoci při loňském hlasování o přerozdělovacích kvótách v rámci Evropské unie.

Biedroň považuje za pozoruhodné, že se Poláci považují za katolíky, ale nejsou schopni pomoct lidem v nouzi. Za absurdní má hlavně to, že se nedokážou vcítit do jejich situace, i když jsou sami z velké části národ historických uprchlíků. Ze zhruba šedesáti milionů lidí polského původu jich dnes žije v zemi jen necelých čtyřicet milionů – zbylí jsou převážně v USA, Kanadě, Velké Británii či v sousedním Německu.

„V tom průvodu (proti běžencům – pozn. red.) pochodovali i někteří mí kamarádi. Šel jsem za nimi a ptám se jich, proč pochodují, když se jen na víkend vrátili z Norska, Německa nebo Británie. Vůbec neslyšeli na to, že pochodovat proti migrantům je u lidí, kteří jsou sami migranty, minimálně zvláštní.“

V diskusích o imigraci se mu přitom vrací téma homosexuality. Lidé mu říkají, že první, koho uprchlíci po příchodu zabijí, bude právě Biedroň – protože je homosexuál a oni jsou muslimové. „Nejvíc mě před tímto rizikem varují právě lidé, kteří v Polsku říkají o homosexuálech to samé, co homofobové v muslimských zemích.“ Dodává, že podobná je situace kolem násilí na ženách: ti, jimž bylo až dosud takové násilí jedno, se najednou stávají největšími obránci žen. Lidé nosí na protiuprchlických demonstracích transparenty s nápisem „Budeme bránit naše ženy před násilím a znásilněním“. Nejsou to ale – jak Biedroň říká – uprchlíci, kdo je zodpovědný za znásilňování a bití žen v Polsku; jsou to často právě muži pochodující s podobnými transparenty, kdo se pak doma dopouští opravdového násilí na ženách.

Současné předsudky vůči uprchlíkům Biedroň srovnává s nedávnými předsudky, které měla polská společnost vůči homosexuálům. Se zkušeností, že předsudky se často rozplynou při osobním setkání, pozval Biedroň do každé třídy každé školy ve městě uprchlíky. „Chtěl jsem, aby o své situaci mohli mluvit s místními a konfrontovat jak studenty, tak učitele. Aby se studenti mohli ptát a postavit se tomu problému tváří v tvář. Připravili jsme se na pomoc uprchlíkům, jak nejlépe jsme mohli,“ tvrdí – a ironicky dodává, že jediné, co dnes chybí, jsou sami uprchlíci.

 

Co bude se zemí?

Zatímco uprchlíci z Blízkého východu do Polska nadále nepřicházejí, mnohem závažnější problém představuje pro Slupsk, stejně jako pro mnohá další města v zemi, odchod vystudované a kvalifikované pracovní síly na Západ. Země kvůli tomu zůstává bez pracovníků, které nutně potřebuje pro další rozvoj.

„Taky jsem před lety odjel z Polska, abych mohl žít a studovat v Londýně. Nemůžeme srovnávat Slupsk a velká západní města, nikdy jim nebudeme konkurovat v tom, jaké nabízejí lidem příležitosti. Nemůžeme lidem vyčítat, že jdou za lepším životem,“ říká Biedroň.

Jediné, co je podle něj třeba udělat, je dát lidem příležitost k návratu v případě, že se vrátit chtějí. Nesrovnávat se se světovými metropolemi, ale pokud si někdo vybere život ve středně velkém městě na severu Polska, připravit mu ty nejlepší možnosti. Kvůli nedostatku Poláků prý musí některé zdejší společnosti brát pracovní sílu z míst, odkud lidé do Polska naopak chtějí – například z Ukrajiny nebo z Gruzie.

Do města přitom přicházejí i jiní cizinci a někteří v něm dokonce nějaký čas bydlí, ovšem nikoli kvůli práci ve zdejších továrnách, ale právě kvůli tomu, kdo Slupsk vede. „Lidí přijíždějících podívat se na město, kterému dělá starostu Biedroň, jsou mraky. Homosexuál, který byl poslancem a dnes dělá starostu středně velkého města, je svým způsobem rarita, kterou by v Polsku málokdo čekal,“ říká Iwona Chrapkowská; jedenatřicetiletá ředitelka městského oddělení pro dialog s občany, která ve volném čase mixuje v klubech po celé zemi elektronickou hudbu.

Příběh o gayovi, který se stal starostou v katolickém Polsku, skutečně poutá pozornost po celém světě, Biedroňovi však také přináší potíže. Když se loni zúčastnil konference gayů a leseb, LGBT komunity v Las Vegas, snesla se na něj kritika některých místních politiků za Právo a spravedlnost. Zástupkyně strany Anna Mrowiňská se kvůli jeho homosexualitě loni dokonce pokoušela provádět exorcismus před dveřmi jeho bytu.

V médiích se objevují hlasy, že Biedroňovi jde hlavně o vlastní popularitu. Že používá úřad starosty pouze jako odrazový můstek k vyšším politickým pozicím, třeba ke křeslu v Evropském parlamentu. Na sociálních sítích se také stává populárním nápad, že by Biedroň mohl za čtyři roky kandidovat na polského prezidenta. Skupina na Facebooku podporující tuto myšlenku získala během pár měsíců od založení téměř devět tisíc lajků a další příznivci rychle přibývají. „Nemám teď jiné plány než být další tři roky starostou Slupska. Chci být tím nejlepším starostou na světě,“ odpovídá Biedroň. Hned ale dodává, že hlavní teď bude chránit nezávislost úřadu, protože hodně peněz ze státního rozpočtu proudí právě do rukou místních samospráv a je dost pravděpodobné, že je bude chtít Právo a spravedlnost nějakým způsobem získat.

„Je těžké předvídat, co bude dál s Polskem. Myslel jsem si, že parlament, ve kterém jsem seděl, byl naprosto hrozný. Když ale sleduji, jak současný parlament mění zákony přes noc, už ani nevím, jak to pojmenovat.“ Odkazuje přitom na zákon, jímž Právo a spravedlnost změnilo pravidla fungování Ústavního soudu mimo jiné tak, že k přijetí rozhodnutí je potřeba hlasů dvou třetin soudců; to podle kritiků ochromuje moc Ústavního soudu, protože bude o hodně obtížnější dospět k jakémukoli rozhodnutí (třeba o neústavnosti nějakého vládního zákona). A všechny ostatní instituce systému – obě komory parlamentu, kabinet i úřad prezidenta – má PiS pod kontrolou.

 

Krásný den

Zatímco v parlamentu mohl Biedroň z opoziční lavice kritizovat návrhy vlády a nenést za tuto činnost žádnou odpovědnost, práci na radnici považuje za podstatně praktičtější. Desítky rozhodnutí, která je třeba denně přijmout, podle něj vyžadují obrovskou opatrnost. Mají totiž bezprostřední vliv na životy obyvatel města.

Jak si v tomto ohledu starosta Biedroň vede?

„Lidé ho mají rádi kvůli vystupování. Je s nimi neustále v kontaktu, baví se s nimi o jejich problémech,“ tvrdí Iwona Chrapkowská. Jako příklad udává otevírání nového silničního objezdu kolem města. Starosta tenkrát uspořádal velký běh, kterého se sám zúčastnil. „Přijeli lidé z celého Polska i ze zahraničí. Kdo doběhl první, přestřihl pásku a silnice byla oficiálně otevřená,“ vzpomíná Iwona.

Ne každý ale považuje schopnost komunikovat s občany za to nejzásadnější. Někteří naopak Biedroňovi vyčítají, že kromě dobré komunikace je vlastně těžké říct, jaké výsledky za ním po roce a půl na radnici zůstávají.

„Jezdí k nám teď plno lidí z celého Polska a vlastně z celého světa. Všichni se ptají, jak se nám tu s Biedroněm žije. Bez něj by o Slupsku nikdo neměl ani ponětí, takže díky němu máme dobré jméno. Starostou by ale měl být někdo místní, kdo má k městu větší vztah,“ říká Monika Strzelczyková. Lidé podle ní Biedroně volili podobně, jako kdyby kupovali čokoládovou tyčinku.

„Když o nějaké slyšíte tisíckrát v reklamě, tak po ní v obchodě sáhnete a ani nepřemýšlíte, jestli je to ta, která je pro vás nejlepší,“ vysvětluje Monika svůj pohled na volbu starosty a dodává, že hlavní problémy, jako je nezaměstnanost nebo nízké platy, se od jeho nástupu nijak nemění. Pravda ale je, že nezaměstnanost se dnes pohybuje na dlouhodobém minimu okolo sedmi procent.

„Když jede někam do světa, tak tam jede jako zástupce gayů, ne jako starosta Slupska. Mluví se o tom, že začal projekty obnovitelné energetiky a výstavbu cyklostezek, ale to jsou všechno věci, které začal už minulý starosta,“ říká Monika.

Její kritický postoj se však zdá být v menšině, najít ve městě lidi nespokojené se starostou není zcela snadné – a to dokonce navzdory kontroverzím kolem uprchlíků.

„Chtěla jsem vám moc poděkovat za ten nový byt, hrozně se mi tam líbí!“ chytá stará paní ráno před radnicí za rukáv starostu mířícího do práce. „Bydlela jsem v tom starém bytě, kde jsem na sobě musela mít v zimě všechno oblečení, a teď můžu doma chodit klidně nahá, je to pěkné!“ směje se paní na celé náměstí.

I Robert Biedroň se usmívá. „Tohle je něco, co vám přinese krásný den. To je důvod, proč jsem starostou.“ •

Autor je novinář a reportér na volné noze. Studuje politologii na Masarykově univerzitě v Brně.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama