Ragby volá o pomoc. Na juniory nezbyly peníze, hrozí jim, že přijdou o mistrovství

Roman Šuster býval velmi úspěšným hráčem ragby. Třináct sezon odehrál v kvalitních francouzských klubech, mnohokrát reprezentoval Českou republiku, byl opakovaně vyhlášen Ragbistou roku. Po návratu z Francie se věnuje mládeži, v současné době působí jako trenér reprezentačního výběru do dvaceti let (U20).

Nyní se stal tváří kampaně „Nenech složit ragby“. Ragbisté se obracejí na veřejnost, aby na platformě Hithit pomohla vybrat peníze pro juniorské reprezentace. Přispět může každý, a to právě zde.

Cílem je, aby mladí hráči do osmnácti a do dvaceti let mohli jet na mistrovství Evropy, pro které si v předcházejících letech vybojovali a udrželi účast. „Pro hráče v tomto věku je naprosto nezbytné, aby mohli hrát těžké zápasy se špičkovými soupeři a díky tomu dále rostli,“ říká Roman Šuster. České juniorské reprezentace se podle něj rok od roku zlepšují a trenér je přesvědčen, že mají na to, aby hrály vyrovnané zápasy se zeměmi, které měly ještě nedávno před našimi docela velký náskok. „Dnes můžeme hrát a také vyhrávat rovnocenná utkání s reprezentacemi, jako mají Německo, Polsko, Rumunsko, a blížíme se k dalším,“ říká trenér Šuster. Kontinentální špička v této kategorii, kam patří třeba Španělé, Portugalci nebo Gruzínci, je přece jen ještě o pořádný kus jinde. Rozdíl je podle trenéra například v tom, že jejich hráči jsou zvyklí na hru ve výrazně vyšší rychlosti i pod vyšším tlakem.

„Určitě nejsme tak daleko, abychom nejlepší kontinentální mužstva porazili, to vážně ne. Ale vidím, že jsme každý rok lepší a lepší,“ říká Roman Šuster. Ostatně ze své dlouholeté kariéry sám dobře ví, jak důležité je často se poměřovat se špičkovými soupeři, učit se od nich a posouvat svou hru k lepšímu.

Pokud by teď pro některé věkové ročníky možnost reprezentačních utkání vypadla, může to poznamenat nejen samotné hráče, ale také budoucnost dospělé mužské reprezentace. Je klíčové, aby do ní přicházeli hráči, kteří mají zkušenost z ciziny i z těžkých utkání v mládežnických národních výběrech.

Na mladé už nezbylo

Jak se vlastně stalo, že chlapecké reprezentace nemají letos peníze na mezinárodní turnaje, a to včetně evropského mistrovství? Ragby nikdy v Česku nepatřilo mezi bohaté sporty a hospodaření je tradičně napjaté. Loni ještě mohly reprezentační týmy těžit z toho, že během covidových restrikcí vznikl finanční polštář, protože se mezinárodní zápasy a turnaje nekonaly a peníze na ně určené ragbyová federace ušetřila.

Jenže tahle rezerva je pryč, ceny téměř všeho v posledním roce dramaticky stoupají a dotace od Národní sportovní agentury na mužské ragbyové reprezentace (ženy mají vlastní dotační kategorii) byla pro letošní sezonu ještě menší než ta loňská. Peníze jakžtakž vystačí na zápasy dospělé mužské reprezentace, ale pro ty mladší už zkrátka nezbyly.

Ragbyové reprezentace do osmnácti a dvaceti let (U18 a U20) tak potřebují sehnat 3,7 milionu korun, aby se oba týmy mohly zúčastnit evropských šampionátů a připravit se na ně. Proto se obrátily na širokou veřejnost prosbou o pomoc a podporu.

Ragbyový tým pro turnaj Rugby Europe XV Championship čítá šestadvacet hráčů, k tomu je potřeba přičíst členy realizačního týmu. A to celé vynásobit dvakrát, protože peníze potřebují dvě věkové kategorie. Pokud by se podařilo sehnat ještě o něco více peněz, mohli by nadějní čeští mladíci vyrazit i na nějaké přípravné zápasy. Loni byly „dvacítky“ například na letním turnaji v Amsterdamu, kde se Česko utkalo s domácím Nizozemskem, USA a Belgií. Podle trenéra to byla skvělá investice do rozvoje hráčů.

Potíž je, že mladí ragbisté ani ještě nevědí, kde se bude mistrovství konat. Organizace Rugby Europe, která šampionát pořádá, se sama potýká s napjatými financemi, a tak vždy hledá, která země by se pořadatelství ujala. Nejčastěji se nyní k pořádání juniorských šampionátů hlásí hráčsky silné země – loni to byla Gruzie v případě „osmnáctek“ a Portugalsko v případě kategorie U20. Pro české výpravy jsou to ovšem dost vzdálené země, kam se nelze vypravit autobusem, takže náklady logicky stoupají. Pro letošek ještě pořadatelské země určené nejsou, dá se však opět očekávat, že to nebude zrovna „za rohem“.

Splněný ragbyový sen

Účast na mistrovství Evropy může mladým hráčům přinést ještě jeden benefit: zahraniční angažmá. České soutěže ­– i při tom, jak se postupně zlepšují – nemohou hráčům nabídnout takové zlepšení, jaké mohou získat během působení na britských ostrovech, ve Francii nebo v jiné tradiční ragbyové destinaci. Řada z nich o to stojí, a proto se učí jazyky, aby nenaráželi na zbytečné bariéry. A pokud budou mladíci moci oslovovat kluby nebo univerzity s tím, že hráli za Česko na evropských šampionátech, určitě to pro ně bude plus.

O užitečnosti zahraničních angažmá by mohl svým svěřencům v reprezentaci i v klubu Praga Praha dlouze vyprávět právě trenér a bývalý reprezentant Roman Šuster. On sám začal s ragby o dost později než drtivá většina jeho svěřenců. V sedmnácti jej při náboru na škole oslovil legendární trenér (a předtím také úspěšný hráč) Eduard Krützner, ať to přijde vyzkoušet. Přišel a už zůstal. I když napoprvé ne nadlouho – po pár letech se rozhodl, že s ragby přestane, přestože to prakticky hned dotáhl do juniorské reprezentace. Roman Šuster si dal roční pauzu, během které si uvědomil, že se chce k ragby vrátit, ale na trochu jiné úrovni. Tentokrát pro změnu oslovil on Eduarda Krütznera, který kdysi ve Francii působil a od té doby tam měl spoustu kontaktů.

„Pan Krützner, v ragbyovém prostředí přezdívaný Medák, dříve hrál a trénoval ve francouzském Besanconu a řadě českých hráčů pomohl se zařízením angažmá. A já ho tenkrát poprosil o pomoc,“ vypráví Roman Šuster. Dostal se tak spolu se dvěma dalšími Čechy na testy do klubu Bourgoin­­-Jallieu. Pro zařazení mezi tamní naděje byl na rozdíl od obou kolegů ve třiadvaceti už příliš starý. Ocitl se tak na soupisce klubu z Chambéry, s nímž hrál třetí nejvyšší soutěž, která tehdy ještě neměla oficiální profesionální status. „Neuměl jsem v začátcích francouzsky ani slovo a angličtina také nebyl žádný zázrak,“ říká a je rád, že dnešní mladí hráči jsou na tom v tomto směru lépe.

Po roce přestoupil Roman Šuster do druholigového klubu Limoges a stal se plnohodnotným profesionálním hráčem. Splnil si tak svůj sportovní sen. O letech strávených ve Francii, což bylo celkem třináct sezon, říká: „Bylo to fantastické období. Hrajete ve skvělých týmech proti výborným soupeřům. Děláte sport, který milujete, a ještě za to dostáváte peníze. To je přece nádherná věc.“ I po letech je z jeho tónu cítit, jak ho to bavilo.

Ve své současné pozici by chtěl přispět k tomu, aby co nejvíce mladých hráčů mohlo získat podobné zážitky. A to nejen kvůli nim samotným, ale také pro dobro celého českého ragby, kterému budou hráči se zkušenostmi ze špičkových ragbyových zemí velmi prospívat.

I proto je podle Romana Šustera důležité, aby se sbírka „Nenech složit ragby“ podařila. Mimochodem, její název vychází z tradičního ragbyového pojmu „skládka“, v angličtině tackle. Znamená to způsob, jak dostat útočícího protivníka na zem. A na pomyslné zemi se české ragby ocitnout vážně nechce. Byla by to po letech úspěšného rozvoje velká škoda.