Giruno. Rychlé káně z českých Radlic

Švýcarská firma staví zbrusu nové rychlovlaky pro nejdelší tunel světa. Nové expresy Giruno (česky Káně), které pomáhaly vymýšlet i české hlavy, vyjedou do ostrého provozu nejspíš v roce 2019. Budou jezdit rychlostí až 250 km/h (zatím pod Alpami jezdí „běžné“ vlaky rychlostí do 200 km/h) a letos v červenci začaly jejich zátěžové testy na okruhu Výzkumného ústavu železničního ve Velimi.

„V pražských Radlicích jsme vymysleli třicet procent interiérů, například jídelní vůz vznikl kompletně u nás,“ říká Bohumír Kráčmar a objasňuje, jak tento kontrakt vznikl: „On to nikdo nechtěl moc dělat, jsou tam například náročné požadavky na tlakotěsnost. A když chcete prorazit, musíte uspět právě v tom, čemu se ostatní vyhýbají.“ Kompletní zakázka na 29 souprav má hodnotu jedné miliardy švýcarských franků (v aktuálním přepočtu zhruba 23 miliard korun).

Pražská zkratka do nejdelšího tunelu světa (takzvaný „Nový Gotthard“ měří 57 kilometrů a byl otevřen loni v červnu) vedla přes Polsko, kde firma Stadler udělala velký obchod se státními drahami PKP na nové dálkové vlaky Intercity. „Švýcaři tu práci moc nestíhali, tak jsme se na to v Praze vrhli. Podařilo se nám to dotáhnout včas a myslím, že na jedničku – v Polsku i ve Švýcarsku byli spokojení.“

Jak se těšit do práce

Bohumír Kráčmar je předrevolučním absolventem Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině. Dnes, ve svých necelých pětapadesáti letech, se již konstrukční práci nevěnuje. „Veškerý pracovní čas mi zabírá řízení firmy a její rozvoj, na technickou práci mám jiné odborníky. Mladší a lepší,“ usmívá se.

Během listopadových událostí roku 1989 s kolegy pomáhal vypískat komunistického pohlavára Miroslava Štěpána. „Ten u nás ve Vysočanech tehdy prohlásil, že si nenechá radit od dětí neboli stávkujících studentů. To bylo to poslední, co tehdy řekl,“ vzpomíná Kráčmar. Po roce 1990 pracoval v managementech společností ČKD Lokomotivka, ČKD Dopravní systémy, Siemens a Stadler. Nějakou dobu řídil jakost a engineering, od roku 2010 je hlavním šéfem pražské pobočky švýcarské značky Stadler. Vybudoval ji od nuly poté, co německý Siemens ukončil výrobu kolejových vozidel na pražském Zličíně – tehdy se s několika kolegy sebral a odjeli na několikatýdenní školení do Švýcarska, po návratu otevřeli v pražských Radlicích vlastní kancelář.