Nehádejte se v kuchyni, kde jsou nože blízko. Nárůst počtu vražd

Je pár minut po osmé hodině ranní a před jednací síní číslo 362 Krajského soudu v Brně přešlapují na dvě desítky lidí. Projednávání trojnásobné vraždy už mělo toho březnového dne začít, z levé ani z pravé strany chodby však nikdo nepřichází.

Najednou ale návštěvníci vytvoří špalír. Z cinkání pout je jasné, že přichází muž obžalovaný z toho, že v dubnu 2022 na Prostějovsku vyvraždil téměř celou rodinu. Vězeňská eskorta vytváří prostor, aby mohl Marek P. projít, zatímco se návštěvníci snaží pořídit snímek.

Statný, asi sto osmdesát centimetrů vysoký muž oblečený v modro-žluté teplákové soupravě, jemuž bylo v době vraždy devětadvacet let, si jich nevšímá. Má krátké hnědé vlasy, dioptrické brýle s černými obroučkami, na tvářích nerovnoměrné strniště. Na první pohled obyčejný chlapík, jakého můžete potkat v obchodě nebo třeba na autobusové zastávce... Zarážející je jen jeho nepřítomný výraz v obličeji.

Marek P. usedá na lavici obžalovaných. S nahrbenými zády se upřeně dívá na jedno místo v síni; není jasné, kam. Pohled změní až v okamžiku, kdy ho soudkyně vyzve, aby identifikoval zbraně, které měl ke svému činu podle obžaloby použít. „Nevzpomínám si,“ pronese hlubokým hlasem.

Později se mi vybaví vyprávění profesora lékařské psychologie a někdejšího soudního znalce Radka Ptáčka. Spolu se svým starším kolegou chodíval do ruzyňské věznice v Praze vyslýchat podezřelé a starší kolega mu jednou řekl: „Cítíš to? Takhle smrdí strach.“

Toho březnového dne mi však přijde, že v soudní síni krajského soudu žádný takový pach není. Marek P. nevypadá, že by cítil strach nebo lítost. A to ani v okamžiku, kdy soudkyně čte výpověď jediné přeživší, která hrůznou vraždu popsala do protokolu.

Na obličeji Marka P. je po celou dobu vidět nezájem. Jeho chování jako by odpovídalo závěrům, k nimž došli soudní znalci.

Psychiatr Petr Nedoma v posudku pro obžalobu konstatoval, že Marek P. trpí schizoidní poruchou osobnosti, která ovšem neovlivňuje jeho rozpoznávací schopnosti: za své jednání je tudíž plně trestně odpovědný. Porucha se projevuje uzavřeností, citovou oploštělostí, kdy neumí prožívat lidské city, nedokáže projevovat emoce ani je rozpoznávat u jiných.

Marek P. se k vraždě otce, sestry a bratra přiznal. Ve středu 5. dubna jej soud nepravomocně odsoudil na doživotí.

 

•••

Další den letošního března, krátce před druhou hodinou odpolední. Záclony ve dvoupatrovém domě třítisícového městečka Kostelec na Hané – ležícího u říčky Romže asi šest kilometrů severozápadně od Prostějova – se ani nepohnou. Zvenčí to vypadá, jako kdyby se v domě zastavil čas. Jedinou známkou života je kočka, která proběhne na pozemku u sousedů.

Před jedenácti měsíci se ovšem pod střechou tohoto rodinného domu odehrála opravdová hrůza.

Marek P. se na pátek 29. dubna 2022 podle závěrů policie důkladně připravil. Věděl, kdy a kam rodinní příslušníci půjdou. Táta odešel do zaměstnání ráno, Markova nejmladší sestra zamířila do školy, další sestra odešla venčit psa. Marek P. zůstal doma sám s mladším bratrem Vítem. Nasadil si taktické rukavice, jaké nosí policisté nebo vojáci, vzal si bojový nůž s čepelí dlouhou 20,5 centimetru a takzvaný zákopový nůž o délce čepele 19 centimetrů.

Nejprve vtrhl k bratrovi do pokoje a zabil jeho. Policie po ohledání konstatovala, že měl na krku asi osmdesát bodných a sečných ran. Když se sestra vrátila z venčení psa, zaútočil na ni bratr v předsíni. Pokoušela se bránit, sto čtyřicet ran však přežít nemohla. Mrtvou ji Marek odtáhl do kuchyně, kde ji ukryl za kuchyňskou linku. Krev v předsíni vytřel, ostří nožů si dobrousil a čekal dál. Kolem poledne se domů ze školy vrátila nejmladší sestra Natálie. S noži v rukou ji Marek donutil odevzdat mobilní telefon a svléknout se. Zamkl ji na záchodě pod podmínkou, že pokud nebude křičet, nic se jí nestane. Jako jediná z rodiny přežila.

Pak se vrátil domů z práce sedmapadesátiletý otec. Marek P. začal bodat i jeho, on se ještě pokusil utéct před dům na ulici, tam mu ale zasadil šedesát šest ran.

 

 

•••

Nešlo zdaleka o jediný podobný případ v roce 2022. Ještě než se dostaneme k popisu dalších – řekněme – několikanásobných rodinných vražd, jejich vyšší počet v loňském roce mohou naznačovat policejní statistiky.

Loni oproti roku 2021 kriminalita a obecně i počet vražd vzrostly. Vražd, včetně pokusů o ně, které se  do oficiální statistiky také počítají, bylo celkově na sto padesát – byť je potřeba dodat, že ve srovnání s rokem před pandemií bylo číslo jen slabě vyšší. A v žádném případě nešlo o počty z devadesátých let, které se obvykle pohybovaly mezi dvěma až třemi stovkami případů ročně.

Ve srovnání s rokem 2021 se ovšem loni také zvýšil počet vražd, jež se v policejní statistice popisují jako „motivované osobními vztahy“. Ze všech sto padesáti loňských vražd jich bylo sedmdesát šest – o devatenáct, tedy zhruba o 30 procent více než v roce 2021.

Pohled na delší časovou řadu ještě ukazuje, že počet vražd motivovaných osobními vztahy byl loni vyšší i ve srovnání s rokem 2019, nicméně třeba v roce 2017 jich bylo ještě mírně více.

 

•••

Co přesně se pod definicí „vražda motivovaná osobními vztahy“ skrývá? Spadají sem jak všechny dokonané vraždy, tak i pokusy o vraždu, kdy pachatel a oběť mezi sebou předtím měli vztah nebo se znali. Podle slov tiskového mluvčího Policie ČR Davida Schöna nejde jen o rodinné vazby a partnerské vztahy. „Pachatel nemusí s obětí sdílet společnou domácnost a může se například jednat o kamarády nebo známé,“ uvádí.

Pokud je vražda motivovaná osobními vztahy spáchána ve společně obývaném domě nebo bytě, používá se pak termín „vraždy v domácnostech“. „Jde tedy o podmnožinu vražd motivovaných osobními vztahy,“ říká mluvčí Schön.

K nárůstu počtu vražd v uplynulém roce se letos v březnu pro MF DNES vyjádřil i policejní prezident Martin Vondrášek. „Zaregistrovali jsme nárůst počtu trestných činů vražda, je ale potřeba říct, že naprostá většina vražd se odehrává v prostředí domáckých osob.“

 

•••

Vraždy v domácnostech jsou v nemilosrdném profesionálním policejním slangu známé jako „domácí zabijačky“. Jak uvádí bývalý kriminalista, někdejší šéf pražské mordparty, Josef Mareš v knize Moje případy z 1. oddělení, říkali tak všem případům, kdy pachatel zabije někoho blízkého, zůstane na místě činu nebo ho vidí dalších deset lidí, a policie tak nemusí pachatele hledat. Podobně tomu bylo i u výše popsaného případu trojnásobné vraždy z Kostelce na Hané. Pobodaného otce Jiřího našel na ulici čtrnáctiletý chlapec, který šel náhodou kolem. Marek P., pachatel, se vrátil zpět do domu, čekal v pokoji a při zatýkání nekladl odpor. U soudu pak bez jakýchkoli emocí v tváři vypověděl, že se vše dalo vyřešit jinak. „Za ty důsledky to nestojí ani náhodou,“ uvedl s doplněním, že všechny tři „nenáviděl“ stejně.

Kriminalisté se podle slov policejního prezidenta Martina Vondráška setkávají s případy, kdy se vrah rozhodne nejprve zabít své příbuzné a následně spáchá sebevraždu. Takový byl i případ z Javornice na Rychnovsku, obce se zhruba tisícovkou obyvatel. V nedávno postaveném domě tam žila rodina vojáka.

„Tu tragickou událost jsme se dozvěděli v pondělí 13. června odpoledne, kdy nám telefonovali, že paní nepřišla do práce. Nebrala telefon, kolega z práce se u nich doma nemohl na nikoho dozvonit, a tak kontaktovali rodiče jejího manžela, kteří mají postavený domek hned vedle nich,“ začíná vyprávění starosta obce Vlastimil Zachoval. Podle slov místních se měl manžel, profesionální voják a myslivec, údajně vrátit před osudným víkendem z práce ze služební cesty. V sobotu se ještě objevil na zahradě se synem. Co se ovšem odehrálo v nemovitosti a na pozemku ve zbývajících hodinách, dnes vlastně nikdo nedokáže přesně popsat. V pondělí odpoledne se v domě našla tři mrtvá těla. Nejprve zemřela manželka se čtyřletým synem – poté otočil muž hlaveň brokovnice sám proti sobě.

Zda byla dvojnásobná vražda a následná sebevražda plánovaná, nebo voják jednal v afektu, se už patrně nikdy nedozvíme. „O tom, že by řešili nějaké rodinné spory, nic nevím. Byli to lidé zodpovědní i ve spolkové činnosti, on byl členem mysliveckého spolku a od malička k tomu byl i vedený,“ dodává starosta obce. Vzpomíná, kdy vojáka viděl naposledy: pravděpodobně to bylo na jaře minulý rok, kdy sázeli stromky do stromové aleje. „Byl tam se synem,“ říká starosta. On ani řada dalších obyvatel Javornice si nedovede vysvětlit, proč k tragické události došlo a co bylo jejím spouštěčem. „Covid způsobil, že se lidé přestali v obci tolik vídat. Společenský život ustal a s tím i mezilidský kontakt. Možná že kdyby se lidé více bavili a pokračovaly by akce v obci, tak by nějaké změny v rodině zpozorovali. Jak ale říkám, netušíme, co se stalo.“

 

•••

Podle Aleše Stracha, vedoucího oddělení vražd pražské policie, ve většině případů předchází vraždě déle trvající osobní spory mezi pachatelem a obětí. Eskalací sporů pak bývá právě vražda, které častokrát předchází jednání v afektu. Profesor lékařské psychologie Radek Ptáček tuto eskalaci vysvětluje tak, že se emoce natolik vystupňují, až se dostanou do onoho afektu, což je stav, kdy funkce přebírají hluboké struktury mozku a šedá kůra mozková se víceméně odpojuje. „Jednáme tak automaticky a nejčastěji bohužel v kuchyni s nožem v ruce,“ dodává. Není náhodou, že bývalý kriminalista, již zmíněný Josef Mareš ve své knize doporučuje nehádat se v kuchyni.

I Marek P., nyní již nepravomocně odsouzený za trojnásobnou vraždu v Kostelci na Hané, potvrdil u Krajského soudu v Brně, že v rodině byly dlouhodobé spory. Prohlašoval, že ho doma několik let bezdůvodně sráželi a chtěli ho vystěhovat. „Vnitřně mě to velmi štvalo a uráželo. Nešlo se ovládnout,“ komentoval důvod vraždy tří členů rodiny. Napětí se prý vystupňovalo dva dny před jeho útokem, kdy mu sestra přinesla dopis, ve kterém mu rodina dávala ultimátum s tím, že se musí nejpozději 30. dubna do 23:59 vystěhovat z domu, jinak na něj zavolají strážníky.

Mladší sestra, která jako jediná přežila, vypověděla do protokolu, že rodinné konflikty řešila před vraždou i policie. „Vycházeli jsme spolu dobře, ale Marek se od asi patnácti let začal izolovat. Nekomunikoval, nepřispíval na domácnost, spíše škodil. Byl bezohledný, nikdy po sobě neuklidil, nikde nepracoval, školu nedokončil a byl doma. Byl sebestředný, zajímal se jen o sebe. Prý jsme mu zničili život, ale proč, to nikdy neřekl,“ uvedla ve výpovědi. Do ostatních členů domácnosti podle jejích slov žďuchal, chytal je pod krkem a se všemi se pouštěl do konfliktů. Jednou držel nůž pod krkem i jejich matce – ta zemřela před několika lety. Bratr obžalovaného pak spáchal sebevraždu, oba údajně trpěli psychickými problémy.

Podle slov sousedů byla rodina uzavřená a příliš nekomunikovala. Marka bylo vidět jen zřídka, ven téměř nechodil. Neúčastnil se oslav a postupně se uzavíral do sebe.

 

•••

Jak už bylo naznačeno, v roce 2022 se skutečně odehrálo více vražd, které se podobají popsaným případům z Kostelce na Hané a z Javornice.

V rodinném domě v Loučce na Vsetínsku zabil loni 24. dubna jednatřicetiletý muž svou ženu a jejich tři malé děti ve věku do pěti let. Poté podle zjištění policie nožem pořezal i sebe a nakonec nechal vybouchnout dům. Muž byl sice vážně zraněný, ale přežil, hrozí mu mnoho let ve vězení nebo doživotí.

Trojnásobná vražda se stala 3. srpna v domě v Rožnově pod Radhoštěm, kde devětačtyřicetiletý muž zastřelil svou družku, jejich dvě děti předškolního věku a následně sebe. Muž byl podle místních žárlivý. Událost policii oznámili rodinní příslušníci, kteří přišli do domu a nalezli své příbuzné bez známek života. Viník údajně pracoval jako městský strážník, jeho partnerka coby policistka. Policie případ kvůli úmrtí pachatele odložila.

Rodinná tragédie se odehrála koncem listopadu u pražské cyklostezky mezi Čakovicemi a Letňany, kde policisté nalezli tři mrtvá těla. Šlo o čtyřiatřicetiletého muže, jeho o dva roky mladší družku a jejich dvouletého syna. Všichni byli zabiti legálně drženou zbraní. V médiích se objevila zpráva, že motivem nebyly spory v rodině, ale to, že dítě bylo velmi vážně nemocné a rodina městského strážníka vyřešila tuto situaci hromadnou sebevraždou.

Dost možná by do výčtu patřil i případ z Postřelmova na Šumpersku. Kriminalisté tam v listopadu vyšetřovali pokus o dvojnásobnou vraždu seniorů, kdy pachatelem byl devatenáctiletý mladík, vnuk jedné z obětí. „Nožem zaútočil současně na svého dvaasedmdesátiletého dědečka a pětašedesátiletého souseda, který za ním chodil pravidelně na návštěvu,“ popsal pro ČT24 Jan Lisický, vedoucí odboru obecné kriminality krajského policejního ředitelství. Oba zranění muži si stihli zavolat pomoc, mladík z místa činu utekl. Podle policistů si svůj čin předem naplánoval. K útoku si koupil vojenský nůž a psal si i podrobné poznámky.

Vraždy motivované osobními vztahy ovlivnily i letošní statistiky. Za leden jich policisté zaznamenali šest, za únor patnáct. Horší začátek roku byl v tomto ohledu za posledních deset let jen v letech 2020 a 2015.

V Tovačově na Přerovsku letos v březnu podle policie zavraždil třicetiletý syn svého šestapadesátiletého otce: policie ho obvinila i z pokusu o vraždu své matky, na kterou také zaútočil – matka přitom své zranění skrývala, aby syna ochránila, přišlo se na to, až když se jí při výslechu na boku objevila krev z bodné rány.

Rodinná tragédie postihla i Valašské Meziříčí. Policisté o události informovali v úterý sedmého března pozdě večer. „Ve dvou případech je podezření ze spáchání trestného činu vraždy, v jednom na sebevraždu,“ napsala policie na svém účtu na Twitteru s dodatkem, že se jedná o rodinnou tragédii. Později upřesnila, že mrtvými jsou otec, matka a dcera.

 

•••

Nutno dodat, že pro vraždy je rámec rodiny nebo blízkých osob typický. Podíl vražd motivovaných osobními vztahy, do nichž patří i mnohonásobné rodinné vraždy, bývá více než padesátiprocentní na celkovém počtu těchto případů.

„Ať chceme, nebo ne, statistika říká, že máme-li být zabiti, bude to rukou blízké osoby,“ říká profesor klinické psychologie Ptáček. Dodává, že tímto pachatelem také pravděpodobně bude někdo, kdo byl do té doby zcela normální. „Myslíme si, že budoucí vrah musí mít nějaké zvláštní myšlenky nebo charakteristiky, ale on je většinou nemá. To je na tom to děsivé. Můžeme se tak setkat s celoživotně hodným synem, který v důsledku afektu zaútočí na své rodiče.“ K eskalaci pak podle něj často přispívá alkohol či jiné návykové látky.

Pokud jde o rodinné vraždy, někdejší náměstek služby pro kriminální policii a vyšetřování v Praze Ivan Smékal říká, že tu vždy byly, jsou a budou. A skutečně v archivu najdeme případy, které se podobají těm loňským, ovšem staly se před více než čtvrtstoletím. Ivan Smékal přitom mluví také o vraždách, které jsou vyústěním dlouhodobého domácího násilí. Říká, že jako strůjce si často představíme násilníka, který týrá svoji submisivní ženu, v jejíž vraždu komplikovaný a závažný problém vyústí. „V tomto případě budou padat vysoké tresty a nebudou žádné polehčující okolnosti,“ vysvětluje. Celá situace ale může být klidně i naopak, kdy muž je násilník se sklony k alkoholismu, svoji ženu bije, ona to už nevydrží a zabije ho.

Podobný případ se odehrál například v červnu 1995. Ludmila tehdy žila již pět let s Janem, kterého propustili z vězení. Jan ji velmi často fyzicky napadal. 19. června 1995 byli v odpoledních hodinách spolu v pražské restauraci U Fleků, kde pracovali. Společně se v noci vrátili do bytu, Ludmila vyvenčila psa a po návratu z vycházky začala připravovat žrádlo a vodu pro psa. Vtom ji ale Jan začal škrtit, udeřil ji do hlavy pravděpodobně keramickým květináčem naplněným sádrou a do obličeje a dalších částí těla ji opakovaně udeřil pěstí a kopanci. Ludmila se od samého začátku bránila. Vzala do ruky nůž z kuchyně a Jana bodla. Muž měl čtyři bodné rány na levé straně hrudníku, jedna pronikla až do srdce.

Dalším častým případem, ke kterému docházelo jak v minulosti, tak i dnes, je podle expolicisty Smékala situace, kdy se – modelový případ – muž vrátí z hospody v podnapilém stavu, doma není uvařeno nebo uklizeno a to v něm probudí agresi.

V těchto případech podle Smékala často nelze vidět klasického pachatele, bývá to spíše „italská domácnost“, v níž konflikty jsou oboustranné, pijí oba partneři a rvou se.

„Jde o to, kdo to z nich jako první nevydrží a kdo co popadne jako první.“ Z vlastní zkušenosti zmiňuje i mnohokrát pronesenou větu, kterou slýchával na výsleších, kdy například muž nebo žena v zápalu hádky řekli: „Tak si bodni.“ „A tak se i stalo. Ten druhý si skutečně bodnul,“ vzpomínal Smékal.

 

•••

Vraťme se nicméně k loňským a letošním rodinným vraždám a vraždám obecně, respektive k tomu, jaké existuje vysvětlení pro jejich rostoucí počet oproti roku 2021.

„Nárůst (počtu vražd – pozn. red.) je třeba z obecného hlediska přisuzovat znatelnému vyššímu napětí ve společnosti, které ovlivnila i pandemie covidu-19, válečný konflikt na Ukrajině a komplikovaný vývoj ekonomické situace,“ stojí na webu české policie – text podepsal zástupce odboru komunikace a vnějších vztahů Policie České republiky. O větu dříve se ještě píše: „Vývoj počtu registrovaných vražd kopíruje negativní změny současné společnosti, z velké části orientované především na materiální hodnoty a s tím spojenou tendenci k silovému řešení problémů.“

Podobně vysvětloval vyšší počet vražd i bývalý elitní policista Karel Tichý. „Hlavní důvod je úpadek morálky. Lidé se bojí, ceny jdou nahoru, vše se komplikuje, u slabších jedinců to může vyvolávat stresové situace a krajní řešení je vražda,“ řekl v únoru Lidovým novinám.

Ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Petr Zeman ovšem uvádí, že pokud jde o počty vražd motivovaných osobními vztahy, žádné dramatické výkyvy se v současné době nedějí.

„Za posledních deset let je ročně policií zjištěno zhruba sedmdesát až osmdesát takových případů,“ říká. Zmiňuje ještě, že pokles v roce 2021 byl součástí celkového výrazného poklesu registrované kriminality, na čemž se s největší pravděpodobností výrazně podepsala pandemie covidu a související opatření omezující pohyb osob nebo třeba fungování státních institucí. V roce 2022 se pak počet víceméně vrátil na stav z let předchozích.

„Pokud se teď srovnávají data s předešlými léty, kdy byl covid, musíme mít na zřeteli, že to bylo období, kdy kriminalita významně klesla na počty, které tu předtím nikdy nebyly. Nebylo totiž tolik komunikace mezi lidmi,“ upřesňuje Smékal.

Zeman je také přesvědčen o tom, že vícenásobné vraždy v rámci domácnosti rozhodně v Česku nejsou žádným masovým jevem. Spíš jde podle jeho slov o výjimečné případy. „Nějak je zobecňovat asi nejde, ani nelze tvrdit, že k nim dochází častěji. Když už k něčemu takovému dojde, lze předpokládat, že se jedná o vyvrcholení dlouhodobější konfliktní situace mezi členy domácnosti, případně o zkrat jednoho ze členů domácnosti pod tlakem nějakých situačních okolností,“ uvádí s tím, že vyloučit samozřejmě nelze ani případy propuknutí nějaké dosud skryté duševní poruchy.

Petr Zeman uznává, že napětí ve společnosti a v mezilidských vztazích zřejmě narůstá, patrně nejvíce v důsledku obav z budoucnosti, vyvolaných kombinací několika krizí v krátkém časovém sledu: tedy zdravotní kvůli pandemii, bezpečnostní kvůli válce na Ukrajině a ekonomické způsobené energetickou inflací a krizí. „Ovšem zrovna na vývoji počtu vražd bych to neilustroval, protože ten vývoj není zatím nijak dramatický,“ dodává.

 

•••

Vraždy motivované osobními vztahy představují široký sběrný koš a ze statistik nevyčteme konkrétní příběhy, které se za nimi skrývají.

Podle forenzní psycholožky a soudní znalkyně Ludmily Čírtkové může jít například o domácí násilí, o nezvládnutý krach partnerského vztahu anebo jiný dlouho hnisající konflikt v osobních vztazích či o reakci pachatele na kumulaci různých stresových vlivů.

„Vybavím si smutné případy, kdy oběť hledala pomoc, ale nepochodila,“ vzpomíná Čírtková.

Bývalý kriminalista Ivan Smékal dodává pohled policisty, kteří se musejí případy rodinných vražd zabývat. Snad nejsmutnější podle něj je, že součástí těchto případů jsou děti, které pak policisté musejí vyslýchat. Děti se musejí vyjadřovat ke sporům mezi rodiči a případně i k jejich eskalaci, protože častokrát musely samotným sporům přihlížet. „Když jde o mafiánskou vraždu, člověk k tomu přistupuje s nadhledem, ale tohle je i pro otrlé kriminalisty často velmi citlivé.“