Vy sázíte, my účtujeme. Zelený fígl se stromky

Richard a Filip to loni rozjeli ve velkém stylu. Jejich emotivní kampaň Sázíme Česko na prodej sazenic stromků a jejich výsadbu v lesích patřila k tomu nejviditelnějšímu na sociálních sítích.

Vypadalo to prostě: Dva kluci, kteří chodí rádi běhat do lesa, si začali víc všímat, že je tam něco hodně špatně – což vyprávěli v reklamních klipech na sociálních sítích, které nasbíraly miliony zobrazení. Říkali, že je okolo nás víc znečištění než kdykoli v minulosti, víc oxidu uhličitého, víc pokácených stromů, a je potřeba s tím hned začít něco dělat zakoupením dárkového certifikátu na vysazení stromků. Zájem o jejich výzvy porážel před koncem roku i prezidentskou kampaň Andreje Babiše i dárcovské akce zavedených neziskovek.

Kampaň Sázíme Česko dokonce pronikla na seznam významných inzerentů na sociálních sítích, který sestavuje společnost Meta, vlastnící Facebook a Instagram. Meta začala před čtyřmi lety kvůli tlaku na větší transparentnost zveřejňovat přehled o výdajích na reklamu souvisejících s volbami, politikou a velkými společenskými tématy, včetně ochrany životního prostředí. Na tomto přehledu byla společnost stojící za Sázíme Česko s výdaji necelých 2,9 milionu uvedena jako celkově čtrnáctý největší inzerent od dubna 2019, kdy začala Meta seznam vytvářet. A to přesto, že Richard Krajník a Filip Hradil rozjeli projekt poměrně nedávno, fakticky až ve druhé polovině loňského roku.

Jak to, že projekt představující sám sebe jako bohulibou činnost snižující uhlíkovou stopu a obnovující lesy v Česku za pomoci dárců a dobrovolníku vydal v celkovém srovnání tak velké peníze za reklamu na sociálních sítích?

 

Máme jen marketing

„Potřebovali jsme o sobě dát vědět, bez toho by to nešlo,“ vysvětluje zmíněné vysoké náklady na reklamu Richard Krajník – jeden ze dvojice společníků ve společnosti s ručením omezeným PlanetWe Rewild, která stojí za kampaní Sázíme Česko.

Richard Krajník říká, že loni potřebovali celou akci rozjet, aby prodali co největší počet sazenic, do obnovy lesů se mohlo zapojit co nejvíce lidí a celá akce měla viditelný dopad. Budují prý dlouhodobý projekt a chtějí, aby s nimi měl šanci sázet úplně každý. „Neziskovky pobírají různé granty, díky tomu na to mají rozpočty a lidi, ale my máme jenom ten marketing, abychom lidi mohli nějak oslovit,“ říká Richard Krajník.

Sedíme a povídáme si spolu na kládách v lese u vesničky Kašovice. Leží kousek od Prahy mezi déjedničkou a Velkými Popovicemi. Kousek od nás je mýtina s nachystanými vodicími provázky, sazeničkami dubů, třešní a dalších dřevin, které by měly v budoucnu naředit dosud převážně smrkový les. Ten patří, podobně jako většina pozemků v blízkém okolí, katolickému řádu piaristů sídlícímu ve Strážnici na jihovýchodní Moravě – o les se však stará jeden z místních.

Je zrovna apríl a na sázení stromků sem dorazila asi padesátka dobrovolníků, kteří mají rádi les, chtějí pomáhat přírodě a akce Sázíme Česko je oslovila. Kdo chce, může si dát čaj a kafe připravené ve várnicích, sušenku nebo jinou drobnou sladkost, a po práci si opéct buřt na ohni. Hotovo mělo být do čtyř odpoledne, ale půda je po vydatných deštích měkká, lesnickým sazákům, štíhlým rýčům na vytváření štěrbin pro kořeny snadno podléhá, a tak bude hotovo mnohem dřív.

Richardova a Filipova firma PlanetWe Rewild dostává od lidí devětašedesát korun za jednu sazeničku a její zasazení. Bez daně je to 57 korun čistého.

Přitom sazenička i s vysazením může stát – o čemž ještě bude řeč – jen něco přes dvacet korun.

 

Greenwashing?

Podle webových stránek Sázíme Česko si lidé u projektu předplatili za onu podstatně vyšší cenu od půlky loňského roku už zhruba 154 tisíc sazeniček. Většinou si koupí deset patnáct kusů, někdo víc, někdo míň – sází se pak s pomocí dobrovolníků. Obvykle se tak děje na holinách vzniklých v hospodářských lesích po kůrovcové kalamitě. První desítky tisíc sazenic, nejčastěji buků, dubů, jedlí a borovic, jsou od podzimu již v zemi, další budou následovat teď na jaře, kdy je opět sezona.

Dravá reklama na sociálních sítích přinesla projektu Sázíme Česko vedle prvních desítek tisíc zákazníků i první obvinění z greenwashingu. Co tento termín znamená? Stručně řečeno, jde o tak zvané zelené lhaní; slovníkové heslo definuje greenwashing coby marketingovou taktiku používanou organizací s cílem představit svou činnost jako více ekologicky prospěšnou, než ve skutečnosti je: cílem je často zvýšit prodej nebo zlepšit pověst, aniž by se reálně prováděly tak významné změny zlepšující životní prostředí.

S prvním větším kritickým komentářem ohledně projektu Sázíme Česko přišel loni server o přírodě a životním prostředí Ekolist.cz. Ten upozornil zejména na to, že obnova lesa je povinností vlastníka, ti na to mohou získat řadu dotací a celý systém výsadby okolo Sázíme Česko je ve srovnání s obvyklými cenami v lesnictví velmi drahý.

Ostatně jedním z příznaků lakování byznysu nazeleno bývají právě velké výdaje na marketing a reklamu, zvlášť když jsou tyto náklady na propagaci neúměrně vysoké v porovnáním s investicí do samotného ekologického produktu nebo služby. Striktní hranice neexistuje, ale podle lidí z neziskového sektoru, kteří se dlouhodobě věnují výsadbě stromů, by takové projekty neměly utrácet za marketing včetně reklamy více než dvacet procent ze získaných peněz.

Necelých 2,9 milionu za reklamu Sázíme Česko jen na Facebooku a Instagramu přitom vychází na třetinu částky z příjmů od lidí, kteří podpořili vysazení oněch 154 tisíc stromků. Richard Krajník ovšem říká, že výdaje na marketing se ve skutečnosti aktuálně pohybují zhruba do dvaceti procent a chtějí s nimi jít níž.

Rozdíl v procentech, tedy proč on sám udává nižší procento na reklamu, než jak to vychází z oficiálního seznamu Facebooku a Instagramu a údajů o počtu stromků, vysvětluje Krajník tím, že stromků bude doopravdy vysázeno ještě více, než se uvádí na jejich webu. Na dalších téměř padesát tisíc stromků přispěly různé firmy a celkový počet prodaných sazenic se díky tomu přiblížil dvěma stům tisíc.

Férově je podle něj nastavena i cena za sazenici a výsadbu jednoho stromečku za 69 korun s daní (57 bez DPH). Sazeničku běžného stromku, jako je buk, lze sice pořídit ze školky za zhruba patnáct korun, ale k tomu je potřeba podle Richarda Krajníka připočíst další výdaje: vedle zmíněného marketingu hlavně náklady na organizaci celé výsadby. Dopravou, nářadím a drobným materiálem počínaje přes postarání se o dobrovolníky, spolupráci s krajinným architektem a experty navrhující vhodnou skladbu budoucího lesa až po nárazové výdaje na právníky a programátory.

Na projektu Sázíme Česko se v Richardově a Filipově firmě nyní podílí už dvanáct lidí na plný úvazek. Na webu uváděli, že shání obchodníky se stromy nabízející výsadbu firmám a lidi vytvářející poutavý obsah pro sociální sítě. Významným nákladem byla podle Richarda Krajníka, který je sám ajťák, i digitalizace celého sázení. Například vývoj aplikace pro e-shopy umožňující kliknutím přidat do objednávky vysazení stromu.

„Chápu tu kritiku, chápu, že najednou to působí divně, protože pomoc přírodě někdo začal dělat jinak,“ říká k výtkám Richard Krajník a dodává: „My chceme ukázat, že se to dá dělat kvalitně, a pomáhat opravdu ve velkém.“

 

„Etiketní podvod“

Tomáš Vrška je vystudovaný lesní inženýr a ekolog, který se přes dvacet let věnoval zkoumání pralesů. Nyní pátým rokem vede Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, spadající pod Mendelovu univerzitu v Brně.

Stará se o více než deset tisíc hektarů lesa. Ten slouží pro výuku, výzkum, ale i jako ukázka různých postupů obhospodařování. Život v lese tedy zná z různých úhlů. O aktivitách Sázíme Česko si myslí, že jde minimálně o „etiketní podvod,“ tedy prohřešek proti slušnému chování. Autory přirovnává k prodejcům nádobí, kteří ohlupovali seniory předraženými hrnci. „Z mého pohledu klamou stejným způsobem laiky v lesnictví, veřejnost nezná věci jako zákon o lesích, neví, o co se musí majitel lesa starat,“ říká Tomáš Vrška. Upozorňuje třeba na to, že vybírají peníze na něco, co stát vlastníkovi lesa dotuje. „Sázíme Česko zadarmo zalesní holinu, oni sami z toho mají tučný profit a vlastník lesa si následně může požádat o dotaci. Takže může také profitovat,“ říká s tím, že nakonec to všechno platí laická veřejnost. „Pro mě je to morálně nepřijatelné, a proto jsme také odmítli, aby sázeli v našich univerzitních lesích,“ dodává.

Vybírat od lidí za vysazení stromku na holině v lese 69 korun (s daní) je podle Tomáše Vršky nemravné. Jako příklad dává sazeničku buku, která i se započtením současné inflace vyjde na patnáct korun. Výsadba v průměrných podmínkách stojí dalších sedm. „Za dvaadvacet korun máte v zemi kvalitní sazenici, ekologicky odpovídající stanovišti, zasazenou člověkem, který to umí,“ vypočítává Tomáš Vrška. Prý by chápal, kdyby to nabízeli za třicet korun, protože poskytují nějaký servis okolo navíc. „Za 69 korun je to tak předražené, až je to podle mě nemravné,“ dodává.

Dávno podle něj také neplatí, že se všude sází smrk nebo že lesníci touží po vytváření smrkových monokultur, jaké vznikaly v minulosti – což je něco, co Sázíme Česko ve svém marketingu naznačuje. Republika je dnes rozparcelovaná na 41 přírodních lesních oblastí s podobnými klimatickými a půdními poměry: jsou pro ně dané hrubé mantinely, jak má zdravý a odolný les vypadat a jak se smí obnovovat. Smrk se vysazuje, jednoduše řečeno, hlavně ve vysokých polohách, jako jsou Krkonoše a Orlické hory. Třeba na Českomoravské vrchovině se vysazují hlavně směsi listnatých a jehličnatých dřevin.

Předepsané jsou minimální podíly takzvaných melioračních a zpevňujících dřevin, které lépe odolávají větru, zadržují vodu a pomáhají oběhu živin. Patří mezi ně třeba buk, dub nebo jedle. Na jejich výsadbu stát přispívá patnácti korunami na sazenici. Dotace jsou i na oplocenky, aby sazenice nesežrala zvěř, velkým pokrokem prý bylo zavedení paušální platby na následnou péči. Ta je aktuálně šestnáct tisíc korun na hektar a vyplácí se pět let od vysazení. „Pokud jako vlastník lesa načerpáte tyto příspěvky, nepokryje vám to náklady na výsadbu stoprocentně, ale velmi významnou měrou,“ říká Tomáš Vrška. Upozorňuje, že každý les má ze zákona i odborného lesního hospodáře, který drobným majitelům pomáhá i s administrativou včetně dotací. I na hospodáře stát přispívá.

„Pánové (z projektu Sázíme Česko) vytvářejí iluzi, že dávají do pořádku, co nefunguje, ale nastavení mechanismu je funkční,“ míní Tomáš Vrška. Zároveň rozumí, že lidé na podobné výzvy slyší. „Skoro každý jel po déjedničce a viděl, co na Vysočině z lesů po kůrovci zbylo. Úplně chápu, že lidé cítí potřebu nějak pomoct,“ dodává. Kalamita vyvrcholila na přelomu let 2019 a 2020, o následcích většina lidí přinejmenším slyšela. Méně se už ví, že kalamita odstartovala masivní obnovu lesů. Statistikové uvádějí, že v posledním uzavřeném roce 2021 se v Česku vysadilo 244 milionů sazenic na rekordní ploše čtyřiceti tisíc hektarů. O dalších devět tisíc hektarů se postarala matka příroda: kde je to vhodné, využívá se přirozená obnova ze semen místních stromů.

 

Dáša a tchán

Richard Krajník a jeho společník Filip Hradil, který vedle toho provozuje svatební salon a obchod se snubními prstýnky, loni natočili video, které mělo vysvětlit a rozptýlit některé pochybnosti o projektu Sázíme Česko. Původně prý počítali, že budou při sázení spolupracovat hlavně s firmami, a proto začali fungovat jako společnost s ručením omezeným. Pro firmy mělo být přínosem budování dobrého jména – sázení stromů mělo fungovat také jako ekologická kompenzace za jejich podnikání.

„Ocení to až devadesát procent vašich zákazníků, pomůžete k obnově lesů v ČR a zpomalení klimatických změn,“ uváděli na prvních stránkách planetwe.cz. Na straně majitelů lesa mělo být hlavním partnerem Arcibiskupství pražské, ale po první výsadbě se údajně na další spolupráci už nedohodli. Naopak díky masivní kampani na sociálních sítích se rozjely objednávky od lidí, od drobných přispěvatelů, a z druhé strany se začali ozývat menší majitelé lesů.

Vlastníci lesů přitom mají, jak už bylo řečeno, povinnost se o majetek řádně starat a mohou na to získat řadu dotací, včetně příspěvků na sazenice. Mají k dispozici pomoc od profesionálních lesních hospodářů.

Krajník nicméně tvrdí, že realita je složitější. Často se prý vlastníkům potřebné rady pro vytvoření zdravého lesa nedostane. Někteří přišli o peníze kvůli kůrovcové kalamitě v předchozích letech, na obnovu lesa tudíž peníze nemají a dotace se vyplácí zpětně, až když zasadí.

„Většina z těch lidí, menších vlastníků, nemá dostatečné cash flow na to, aby vydali třeba půl milionu korun a pak čekali, že to dostanou zpátky,“ vysvětluje Richard Krajník, proč zdarma sází v soukromých lesích.

Mezi majiteli lesů si prý zájemce vybírají. Typově má jít o vlastníky, kteří zdědili dva až čtyři hektary lesa, nejsou to lidé z byznysu, nemají zkušenosti s dotacemi a chybí jim znalosti z lesnictví. Pro ně vytvářejí s expertem plán, jak by odolnější les mohl vypadat, a pokud majitel souhlasí, dodají sazenice a s pomocí dobrovolníků zajistí výsadbu, obvykle na holinách po kůrovci. „Máme s majiteli smlouvu, jak se o stromy mají dál starat, ale ta následná péče a věci související, ta už je na nich,“ vysvětluje Richard Krajník. Do smluv například vkládali podmínky, že se v lese nesmí intenzivně hospodařit a těžit nebo že vlastník nesmí žádat o dotaci na sazenice, které od nich získal zdarma.

Jak říkají oba majitelé PlanetWe Rewild, chtějí být transparentní, a proto na svých webových stránkách sazimecesko.cz zveřejňují místa výsadeb a příběhy majitelů lesů, kterým z peněz získaných od lidí pomohli. Největší takovou akcí byla zatím výsadba v Dolní Cerekvi na Jihlavsku. Dolní Cerekev je česko-moravský městys, řeka Jihlava ji historicky půlí na dvě části. Sázelo se v moravské části městysu, v kopci, který se logicky jmenuje Na Hranicích a je odsud krásný výhled do okolí. Téměř devítihektarový lesní pozemek patříval obci, poslední tři roky má soukromého majitele. Loni se sem během dvou listopadových víkendů sjela více než stovka dobrovolníků a na holině v rámci akce Sázíme Česko vysázeli buky, duby, javory, jedle a borovice.

Dohromady šlo – jak se píše na webu projektu – o více než čtrnáct tisíc sazenic, které pomohly „Dáše a její mladé rodině“. Nedávno se jim narodilo miminko a kvůli kůrovci museli vymýtit pět hektarů lesa. Z prodeje dřeva téměř nic nezískali, na zalesnění neměli peníze a žádat o dotaci na výsadbu považovali za velký risk, shrnují Richard a Filip na svém webu, proč se rozhodli podpořit zrovna tuto mladou rodinu s dítětem.

Skutečnost je však o něco složitější. Les nepatří Dáše s rodinou, ale tchánovi s tchyní, kterým v širším okolí patří desítky hektarů různých nemovitostí včetně lesů, polí a rybníků, do nichž posledních dvacet let investovali. Tchán Stanislav Hromada, jak vyplývá z veřejných registrů, je navíc zkušeným žadatelem o dotace, některé veřejné podpory byly v milionové výši. Majitel, kterému les s manželkou ve skutečnosti patří, vysvětluje, že z rodinných důvodů nemohli sami do obnovy investovat. Dále říká, že o les se skutečně stará syn s manželkou Dášou, a proto byli veřejně uvedeni oni.

„Být vlastníkem desítek hektarů pozemků a lesů ještě nemusí nutně znamenat, že jste bohatý a můžete si dovolit financovat obnovu všech těchto lesů ze svého. Spíše naopak,“ uvedl Stanislav Hromada s tím, že si podpory váží. Sázíme Česko podpořilo sazenicemi ještě jeden menší les v nedalekém Volfířově, který zmiňované Dáše s manželem patří. Ten koupili v balíčku s dalšími dvěma lesními pozemky loni v květnu, tedy necelý půlrok před výsadbou.

Richard Krajník na otázku, proč píší o Dáše s miminkem a bez prostředků, když je to trochu jinak, a zda takový přibarvený příběh není spíš marketingovým trikem na snazší výběr peněz od lidí, odpověděl, že se lesy budou údajně přepisovat na mladou rodinu a ta peníze na výsadbu neměla.

„Bez nás by tam nebylo nic nebo smrkový porost. Beru to tak, že s námi se ten les zkvalitní a posune na jinou úroveň. Díky nám tam může vyrůst zdravé prostředí,“ říká Richard Krajník s tím, že v tomhle směru chystají jednu důležitou změnu. Plánují založit nadační fond Sázíme Česko, do nějž nakoupí lesní pozemky a ty osází podle svých představ. Nebude se na nich intenzivně hospodařit ani kácet a nadační fond údajně zaručí i pokračování na desítky a stovky let, až tady oni, Richard ani Filip, oba nyní před třicítkou, jednou nebudou.

 

Obchod s uhlíkem

V posledních letech se v Česku objevilo nebývalé množství projektů, v jejichž rámci se sází stromky. Vedle již zmíněného kůrovce je za tím ještě jeden o něco méně viditelný motor, a to oxid uhličitý a obchod s takzvanými offsety. Závazky zemí Evropské unie k uhlíkové neutralitě, tedy do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů až o 57 procent a do roku 2050 být v rovnováze, tedy vypouštět a stahovat z ovzduší stejné množství, jsou totiž velmi tvrdé.

„Firmy, které si to začaly poctivě počítat a podívaly se na všechny nástroje, jak mohou svou uhlíkovou stopu snižovat, často zjistily, že kýžené nuly nejsou schopny dosáhnout ani uvnitř, ani v rámci svých dodavatelských řetězců,“ říká geograf a ekolog Miroslav Kundrata z Nadace Partnerství. Tudíž roste poptávka po tom, zbylou část uhlíku přenést na někoho jiného, kdo naopak CO2 dokáže kompenzovat, nebo jak se říká „offsetovat“. Jinak řečeno, kdo svou uhlíkovou stopu stáhnout na nulu nedokáže, investuje nebo si koupí kredit (offset) od toho, kdo umí uhlík z atmosféry stáhnout nebo jeho emisím zabránit – a jak známo, právě dřeviny, stromy, CO2 absorbují. Právě na tomto principu se začaly vysazovat nové lesy, hlavně ve státech Jižní Ameriky nebo v Africe. Na jedné straně světa fungují jako lapače dodatečných tun CO2, na druhé straně planety vylepšují bilanci firmám, které do těchto stromů investovaly.

Okolo výsadby stromů a offsetů se však rozběhl často velmi problematický byznys. „Užitečných, transparentních, a tedy úspěšných offsetů je u výsadby lesů jen velmi málo,“ říká k tomu Miroslav Kundrata. Aby celý systém měl skutečný dopad na životní prostředí, musí offsety stát na vědecky ověřitelných číslech. Musí být nesporné, jakou úsporu v tunách CO2 přinášejí. Zároveň musí přinášet něco navíc: nemůže jít o projekt, který by vznikl i jinak, tedy bez potřeby zadržovat uhlík. „Nemůžete vysadit nové stromky namísto starých lesů po kůrovci a prezentovat to, že tím snižujete uhlíkovou stopu, a prodávat to firmám jako offset,“ vysvětluje Miroslav Kundrata. „To je příklad klasického greenwashingu,“ dodává.

V Nadaci Partnerství, což je významná, třicet let fungující organizace věnující se životnímu prostředí, má Miroslav Kundrata na starosti projekt Sázíme budoucnost. Ten také podporuje výsadbu stromů. Ale na rozdíl od iniciativy Sázíme Česko přispívá na jednotlivé stromy ve městech a ve volné krajině a zdůrazňuje jejich význam pro zadržování vody, ochlazování a filtr nečistot z ovzduší. Poskytuje také třeba granty na obnovu alejí. Cílem Nadace Partnerství je vysadit deset milionů stromů do roku 2025. V reakci na kampaň Sázíme Česko, v níž se objevují zmínky o CO2 a snižování uhlíkové stopy, vydala Kundratova Nadace Partnerství nedávno sedmero rad, na co si mají dárci dávat pozor, když chtějí podporovat sázení stromů v hospodářských lesích. Aniž by nadace ve svém sedmeru někoho přímo jmenovala, upozorňuje lidi, že k zalesnění holin v lesích pěstovaných pro zisk by došlo i bez jejich darů. A firmy varuje, že obnovu lesa po kalamitě nemohou ve svých zprávách vykazovat jako legitimní offset, tedy snižování uhlíkové stopy.

 

Stromky pro TV Nova

Richard Krajník ze Sázíme Česko říká, že se do nabízení offsetů firmám „úplně nepustili“, protože neexistuje žádný přesný výpočet, kolik taková obnova lesa, nebo jeden vysazený strom dokáže zadržet CO2. Do budoucna prý přemýšlejí, že by mohli začít nabízet produkt „zachraň strom“ nebo „zachraň les“, kdy by vykoupili celý les před vykácením, nechali ho dál růst, což by k nějaké dodatečné úspoře CO2 vedlo, a tu by mohli někomu jako offset nabídnout.

Na webu sice uvádějí, že „stromy jsou skvělou zbraní proti klimatické změně, protože každý odčerpá asi tunu CO2“, ale podle Krajníka jde o historický relikt a podobná tvrzení odstraní. Na stránkách Sázíme Česko byla donedávna uvedena TV Nova jako druhý největší firemní partner projektu s tím, že nakoupila 2 128 stromů a „kompenzuje tím produkci televizních pořadů, aby byla uhlíkově neutrální“. Nedlouho po zaslání dotazu do televize, jakým způsobem ke kompenzaci CO2 došlo a kdo a jak to spočítal, logo televize i s textem ze stránek Sázíme Česko zmizelo. „Oni mají svoji kalkulačku, která jim vypočetla počet stromů, které potřebují. My dodali jen ty stromy,“ říká Krajník. Spolupráce s televizí před pár týdny skončila. Nemohli se prý domluvit na podmínkách offsetu, protože nebyli schopni vyčíslit, jakou úsporu CO2 v budoucnu sazenice přinesou.

Zástupci televize to vidí trochu jinak. „Sázíme Česko se nám samo ozvalo přes sociální sítě,“ uvádí Hana de Goeij, která má na starosti udržitelné natáčení a spolupráce tohoto typu ve skupině Nova. Údajně hledali a konzultovali možnosti offsetů v Česku s více partnery a nakonec se rozhodli pro Sázíme Česko. Na základě kalkulace od mezinárodní platformy Albert dodali údaj o množství tun CO2, které by potřebovali u své produkce vyoffsetovat, a na základě tohoto čísla Sázíme Česko přišlo s kalkulací počtu stromů. „Momentálně je jejich offsetové schéma na posouzení ve Velké Británii u platformy Albert, která naše produkce certifikuje,“ vysvětluje Hana de Goeij z Novy. Podle toho, jak ověření přínosu dopadne, budou ve spolupráci případně pokračovat. Ověření stále běží, proto požádali Sázíme Česko o stažení informace o snížení uhlíkové stopy z jejich webu.

Sázíme Česko, respektive Richardova a Filipova společnost PlanetWe Rewild se před časem marně ucházela o členství ve spolku Climate & Sustainable Leaders Czech Republic, sdružující velké české společnosti z oboru financí, telekomunikací a poradenství. V tomto spolku se probírají možnosti a projekty, jak by největší firmy v Česku mohly emise snížit nebo je vykompenzovat. Zástupci třech členů pod podmínkou zachování anonymity uvedli, že důvodem pro odmítnutí Sázíme Česko byly přetrvávající pochybnosti o etice jejich podnikání. Richard Krajník si myslí, že jim ublížila negativní publicita a také odpor jednoho z členů spolku, jenž firmám nabízí svůj vlastní offsetový program.

 

Boom na spadnutí

Lidé, kteří se věnují udržitelnému byznysu, očekávají, že největší boom různých zelených projektů teprve přijde. Ať už půjde o různé druhy výsadby stromů, nebo třeba takzvané regenerativní – uhlík zadržující – zemědělství. Největším tahounem budou firmy, které postupně zjišťují, že se bez offsetů na nulu nedostanou.

„Poptávka po uhlíkových kreditech v Česku je už teď značná,“ říká Ondřej Tarabus z dánské nevládní organizace Preferred by Nature. Věnuje se certifikaci offsetových projektů a ověřuje, zda splňují pravidla a skutečně zachytí uhlík, jak slibují. „Evergreenem na každém prvním jednání v Česku je, že firmy chtějí offsety, a to z projektů v Česku. A my jim vždy musíme vysvětlit, že takové projekty neexistují, nikdo to tady neumí,“ dodává a vysvětluje i proč. Projekty na výsadbu a obnovu lesů v Česku totiž jen těžko prokážou, že by jinak k zalesnění nedošlo, když je to ze zákona povinnost vlastníka a jsou na to dotace. Druhá překážka je, že z pohledu uhlíkového účetnictví se lesy v Evropě započítávají do celkové bilance státu a nerozpočítávají se na jednotlivé majitele pozemků.

V Evropě se chystají pravidla pro to, jaké offsety se budou uznávat. Sázení stromů v hospodářských lesích by mezi přípustné kompenzace za emise nemělo patřit – alespoň to tak podle posledních návrhů vypadalo. Klíčové však také bude, jak se budou vyčíslovat a ověřovat, aby se zabránilo dalším zeleným trikům.

„Myslím si, že u offsetů obecně existuje velké riziko pro znevěrohodnění celého Green Dealu a poctivých snah spousty lidí, kteří chtějí emise omezit,“ říká Miroslav Kundrata z Nadace Partnerství: naráží na Zelenou dohodu pro Evropu, kterou se EU snaží dosáhnout uhlíkové neutrality. Obnovování lesů a zalesňování holin je podle něj skvělá aktivita, pokud se dělá solidně a nespojuje se s prodejem offsetů. „Je fajn, že lidé jdou do přírody a chtějí pomáhat. Má to dobrou emoci, ale musí se s tím zacházet korektně, nedělat si z toho byznys,“ uzavírá Kundrata.