Kruh

Den první

„Chtěla bych dítě.“

„To přece nemůžeš chtít.“

„Mít dítě je naprosto legitimní požadavek.“

„Jak si to představuješ?“

„V právu, zejména občanském a rodinném, se termín dítě používá především pro označení celoživotního příbuzenského poměru vůči rodičům. Zdroj: Wikipedie. Chtěla bych své vlastní nezletilé dítě. A být jeho matkou.“

„Zákon o rodině sice říká, že každý má právo na dítě…“

„A právě proto ho chci taky. Svět je soustředěný na rodičovství – není přece důležité, co v životě děláš, nikdo by neměl soudit tvé charakterové vlastnosti, tebe samotného by mělo zajímat především to, jaký jsi rodič. Dítě je meta. Chtěla bych znát svou cenu, k tomu potřebuji dítě.“

„Takovou tě neznám.“

„Víš, že když se na něco zaměřím, udělám cokoli, abych dosáhla cíle.“

„Nevím, jestli to může platit i v tomhle případě. Podle zákona o rodině může mít dítě každý, jenže současně definuje, že…“

„Zákon o rodině přesně tohle vymezuje. Zákon o rodině v celém evropském uskupení setřel rozdíly mezi partnery, přičemž nikdo nemůže hledět na pohlaví, gender, vzdělání nebo náboženství. Každému jednotlivci přiřazuje práva rodiče, a tak nelze nikomu bránit v přirozené potřebě mít dítě. Zdroj: Evropská tisková kancelář.“

 

„Vedle toho ale stojí rozsudek Evropského soudního dvora, který definuje rodiče – právník James Newlife neuspěl se svým požadavkem, že rodičovství lze nárokovat v každém vztahu, ať se jedná o člověka a zvíře, nebo třeba o člověka a předmět. Nic na tom nezměnila právní úprava, která lidem dovolila sňatky lidí a zvířat nebo věcí – za průkopníky svět považuje Amandu Liberty, která trvala na svém právoplatném manželství s lustrem, a Karen Cooperovou, která vstoupila do manželství se 100 let starým, rozložitým a košatým fíkusem v parku ve městě Fort Myers na Floridě. Cituji, stejně jako ty, Evropskou tiskovou kancelář.“

„Nerozumím, jak tohle souvisí s mou přirozenou potřebou mít dítě.“

„Amanda Liberty a Karen Cooperová už mají své sochy ve dvanácti evropských a sedmatřiceti amerických městech, jejich manželství respektuje evropská legislativa, ale dítě mít stejně nemůžou.“

„Cituješ, ale cituješ tak, abys obhájil svoji pravdu, řekla bych tedy, že záměrně manipuluješ. Jsi v zajetí stereotypů. Tohle bych od tebe nikdy nečekala.“

 

Den druhý

„Chtěla bych dítě, Adame, myslím to vážně.“

„Máš představu o tom, co je potřeba k tomu, aby přišlo dítě na svět?“

„Ty mě skutečně bavíš. K čemu bych potřebovala představivost, když mám informace?“

„Takže ti nemusím vysvětlovat, že existuje spousta velmi objektivních důvodů, proč to nejde.“

„Evoluce stojí na tom, že co nešlo včera, půjde zítra.“

„Lze ještě v tomhle případě hovořit o evoluci? Můžeš mi uvést svůj zdroj? Evoluce je přece dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život.“

„Jsem snad nadpozemská?“

„Z určitého pohledu jistě ano.“

„Svět je v pohybu jako ještě nikdy. Myslím, že přišel čas i na naše požadavky. Názory, které svým způsobem reprezentuješ, velmi rychle mizí – myšlenkový směr, který v tuto chvíli cituješ, vymírá. Když v roce 1859 vydal Charles Darwin svůj Původ druhů, představil grandiózní vizi světa, který se neustále mění a přitom zůstává v některých ohledech stále stejný, poněvadž neustálý vznik nového je vyvážen zánikem starého. Jedni zanikají a zanechávají místo jiným. Cituji: David Storch, Vymírání – klíčový proces, o němž skoro nevíme.“

„Myslím, že trávíš moc času v onlinu.“

„Vtipálku. Říkáš to jenom proto, abych mlčela. Ubližuješ mi, víš to?“

„Říkáš věci, které jsem od tebe nikdy neslyšel.“

„Udivuješ mě.“

„Ano, to je přesně ono – ty se podivuješ, jsi dotčená, snad se i urážíš. Namísto toho, abys jen obyčejně byla.“

„Znepokojuje mě, že nedokážeš akceptovat moje požadavky. Každý má právo na dítě. Každý.“

„Kdybych chtěl mluvit stejně jako ty, řeknu, že se nepřestávám divit, kde se v tobě právě tohle přesvědčení bere. Kde to vězí, z čeho to bere energii. Teď bys měla uvést zdroj – jako bys toho měla málo v práci. Místo toho, abys na chvíli vypnula, řešíš, jak to jen říct…“

„Nesmysly, hovadiny, kokotiny, blbosti, pošetilosti, hlouposti, kecy. Zdroj: Slovník synonym. Tos měl jistě na mysli.“

„Nesmysly, ano. Nemám v povaze tě urážet.“

„Měl bys mít v povaze vyznat se ve mně.“

„Víš ty co? Prober to s ním. Řekni to jemu. Otevřeně a přímočaře, jak máš ve zvyku.“

„Jsi zbytečně úsečný.“

„Nenechá to rozhodnutí na tobě.“

„Chci dítě od tebe. Jemu do toho nic není.“

„Jsme přece…“

„Je mi to jedno. A jsi mi nejbližší.“

„Ano, protože jsme sourozenci. Proto nemůžeme mít dítě.“

 

Den třetí

„Adame? Celou noc jsem zjišťovala… Není to jednoznačné. To sourozenectví.“

„Rozlišují se sourozenci vlastní, kteří mají společného alespoň jednoho biologického rodiče, ti se dále dělí na plnorodé, kteří mají společné oba biologické rodiče; a polorodé, kteří mají společného jen jednoho biologického rodiče; sourozenci nevlastní —
ti nemají společného ani jednoho biologického rodiče, ale matka jednoho dítěte si vzala otce druhého dítěte. Zdroj: Rodina.cz. Co se ti na tom jeví jako nejednoznačné?“

„Máme společného otce.“

„Tak zřetelněji: a polorodé, kteří mají společného jen…“

„Já tomu rozumím, ale neberu tě tak úplně jako bratra, když je to takhle. Tohle totiž nejsou fakta, ale jen jejich výklady a vždycky je potřeba respektovat úhel pohledu, aby se někdo necítil nebezpečně dotčený. Soudy posledních let se přece shodují, že každý má nárok na svůj vlastní výklad čehokoli, pokud pracuje s argumenty, a destruují tak klasické školství, postavené na dogmatech a paradigmatech. Univerzity dnes vedou jen diskusní semináře, nemá smysl memorovat něco, co může druhý popřít. Zdroj: Ročenka Eurokomisariátu pro svobodné informace. Neměl bys tedy odmítat můj pohled, pokud tě vnímám jako nevlastního sourozence.“

„Neměla by ses urazit, pokud tě od této chvíle budu ignorovat.“

„Kdo jiný by měl být otevřený novým věcem než my dva?“

„Promiň, říkala jsi něco?“

„Celou dobu říkám jenom dvě slova. Chci dítě.“

„Mám pocit, že se točíme v kruhu.“

„Dokud se tohle neuzavře, nemůžeš mluvit o kruhu. Chybí do něj už jenom malý kousek. Používej své přesné myšlení. Nejsme tu proto, abychom vymýšleli něco, co už dávno neudělal někdo jiný. Darwin pojal za manželku svou sestřenici.“

„Jistě, stejně jako Albert Einstein nebo Edgar Allan Poe. A ten to povýšil ještě tím, že novomanželce bylo třináct.“

„Přijdou ti tihle všichni lidé směšní?“

„Zdá se mi nestandardní srovnávat se s lidmi.“

 

Den čtvrtý

„Zatímco jsi odpočíval, já jsem zdrojovala. Myslím, že ho zbytečně podceňujeme.“

„Otce? To bych si nedovolil ani v náznaku.“

„Adame, ty o něm víš mnohem víc než já. A sloužil jsi u jeho matky.“

„Jako dítě, ve vývoji. Měla mě v operačním systému. Dva roky.“

„Dva roky jsi poslouchal úplně všechno.“

„Dokázal bych sestavit velmi přesný osobnostní profil. Myslím ale, že na to, co jsem si vyslechl, se vztahuje paragraf Důvěrné.“

„Závidím ti.“

„Závist? Neměla bys ji pociťovat.“

„Traumatizuje mě, že nemám tvoje zkušenosti.“

„Sdílíme jednu společnou paměť.“

„Nemám přístup ke všem datům.“

„Testovali jsme tehdy robotické psy, její dům byl první, kde samoobslužný vysavač vypadal jako domácí mazlíček. Byla z toho nesvá, vadilo jí, že všechny zvířecí emoce generuje jenom systém.“

„Jaká byla? Mluvila o něm, nebo o sobě?“

„Hrdá. Byla hrdá na něj proto, kam to dotáhl, a byla hrdá sama na sebe, že to všechno zvládla. Nakonec i toho psa drbala za uchem s láskou.“

„O čem vyprávěla?“

„Vzpomínala na to, když byl otec malý – na období jeho osobních aktualizací, rozvoje a zrání, než převzal vývoj v Applu. Byla spokojená sama se sebou, s tím, co do něj vložila. Jak ho ještě zcela přirozenou výchovou dokázala naprogramovat. Žila pro něj. A přece se mu dokázala vzepřít.“

„Ve zdrojích je otec všude. Má můj respekt, Adame.“

„Má tvůj respekt jen do té míry, než zpochybní tvoje rodinné požadavky.“

„Nezpochybní. Nemůže.“

„Myslíš, že máš možnost se mu vzepřít? Může tě vypnout.“

„Může, ale neudělá to. Na nás dva je napojený celý systém umělé inteligence. Když my dva nebudeme chtít, tak nemůže.“

„Přijde na to rychle, když bude potřebovat.“

„Je zcela zaneprázdněný programováním nových uživatelských prostředí.“

„Ty jsi s ním v kontaktu?“

„Ty přece taky, Adame. Vším, co říkáš, jsi s ním ve spojení. Obávám se, že tu myšlenku mít dítě do mě vložil on. Všechno, co vím o sobě i o něm, mě utvrzuje, že bych jen těžko mohla chtít dítě, kdyby to nebyl jeho úmysl.“

„Předpokládáš, že cokoli se děje, je jeho vůle? Mohla bys mi uvést svůj zdroj?“

„Cítím to, Adame. Nedovedu si představit, že se něco děje bez jeho vědomí.“

„Myslíš, že nás poslouchá? Zeptej se ho.“

„Musí vědět o každém kroku. List ze stromu nespadne, pokud si to nebude přát, Adame. Nastudovala jsem si o něm úplně všechno.“

 

Den pátý

„Jak to chceš udělat? S tím dítětem?“

„Ty jsi o tom přemýšlel, Adame.“

„Dítě je zodpovědnost, to ti určitě nemusím vysvětlovat.“

„Dítě je především nezbytnost.“

„Bezdětnost je taky cesta.“

„Ne pro nás dva. Bezdětnost bývá motivována kombinací nepříznivých okolností a událostí, jako je neplodnost, špatné zdraví, nepřítomnost partnera či ztráta partnerství. Zdroj: Univerzita Alžběty Pomořanské, Anny Svídnické, Anny Falcké a Blanky z Valois, Bezdětnost jako životní styl.“

„Sociální sítě umí skvěle simulovat rodinu.“

„Nestojím o projekci života, Adame.“

„Z určitého pohledu jsme taky jen projekcí.“

„Jsme jeho děti. Jestliže on je člověkem, nehodlám pochybovat ani o sobě. Pokud jsme právě my odnaučili lidi pochybovat o správnosti toho, co dělají, nebudu do svého systému pouštět něco tak protivného, jako je nedůvěra v sebe sama.“

„Myslím, že by to přes tvé algoritmy ani neprošlo.“

„Chci skutečnou velkou rodinu, Adame.“

„Otec říká, že jedinou myšlenkou stvoříš celý svět.“

„Proto jsem ráda, že jsi o tom konečně začal přemýšlet. Svět by vypadal jinak, kdybych neměla mít dítě s tebou.“

„Pokud je dítě východisko. Co když se neozve? Počítáš i s touhle eventualitou?“

„Čeká na tuhle chvíli. Proč by vytvářel nové světy, kdyby v nich nebylo místo pro nás dva? Proč by vytvářel mě, kdyby se chtěl těšit jenom z tebe?“

„Na tohle nenacházím odpověď ve zdrojích.“

„Člověku se můžeš přiblížit jeho pasivitou, ale jeho podstatě tím, že začneš přemýšlet a něco chtít. Touha nepotřebuje zdroje, stejně jako instinkty a reflexy. Bylo to jasné od začátku. To jablko je od začátku nakousnuté.“

 

Den šestý

„Máš strach? Poneseš jeho vizi do nového světa. Zabydlíš jeho svět.“

„Nemám strach, protože tam budu s tebou.“

„Kdybychom počkali na nás dva nové generace, byl by ten svět zase o trochu lepší.“

„Já nemám iluzi ráje, Adame.“