Co je, a co není Islámský stát

Ano, metody Islámského státu, hlavně ty sloužící propagandě a psychologické válce, pro letošek jistě zvítězily v globální soutěži účelové krutosti. Lidé řady různých důvodů pracující pro IS ale byli – a zůstali – lidmi. Šok, který světu uštědřili, dává milosrdně zapomenout na důvody jejich úspěchu. A ty jsou pozemské, peklem jen inspirované.

Lze říci, jak se povede islamistům v následujících měsících? Porazí je koalice vedená Spojenými státy? Ztrácí IS potřebnou iniciativu? Snad je možné odhadnout, že IS v arabsko-sunnitských regionech Iráku a Sýrie moc jen tak neztratí. Dokonce ji může utužit – dobytím zbylých sunnitských oblastí v irácké provincii Anbár, které ještě nekontroluje.

Píáristi a ajťáci, nástup!

Neúspěch u severosyrského města Kobane, který se stává (vše)kurdským Stalingradem a až jakýmsi zakladatelským mýtem možného kurdského státu, prestiž IS jistě oslabuje. Fakticky jej ale neničí. Navíc pomáhá kolíkovat území IS, neboť ukazuje, kam až Západ dovolí islamistům zajít.

Nejen na Blízkém východě je vhodné znát nepřítele, který se záhy může proměnit v partnera. Hodí se vědět, co IS je a co není. S kým se v kraji potýká či naopak toleruje, byť třeba dočasně. Lze tak spekulovat, kdo a jak může IS porazit či transformovat – pokud pochopíme, koho a proč IS zastupuje.

IS je koalicí arabských sunnitů, která vznikla jako reakce na jejich útlak ze strany syrského (alavitského) a iráckého (šíitského) režimu. V širším ohledu je vznik IS výsledkem sunnitské snahy zabránit šíření íránského, rozuměj šíitského vlivu v regionu. Vzestup IS se tak jeví spíš jako důsledek než příčina nekonečného zápasu mezi sunnity a šíity.