Charta mě osvobodila, všechno se zjednodušilo

Post Image

Charta mě osvobodila, všechno se zjednodušilo

Play icon
8 minut

foto archiv

Odvahu ke svobodomyslnosti čerpala z atmosféry šedesátých let. Po sovětské okupaci odmítla jít k volbám, Chartu 77 podepsala mezi prvními, uvažovala o emigraci, kterou jí rozmluvil otec jejího prvního dítěte Jiří Dienstbier. Za normalizace Jarmila Johnová spoluzakládala organizaci Pražské matky, po revoluci se zasloužila mimo jiné o přednost chodců na přechodu.

Její otec před válkou vedl jednu z největších důchodových pojišťoven v Československu. Po roce 1945 pracoval na Úřadu sociálního zabezpečení, maminka byla také úřednice. Oba její rodiče hned po osvobození vstoupili do Komunistické strany Československa.

„Mluvili jsme o tom doma často. Vysvětlovali mi, že válku vnímali jako zradu Spojenců. A došli k přesvědčení, že příště musí dojít k větší kontrole na úkor demokracie. Otec říkal, že to je oběť za to, aby se to neopakovalo,“ vypráví Jarmila Johnová.

Chodila do školy v Praze na Žižkově, kde žilo hodně cikánských rodin. „Jediný rozdíl mezi námi jsem viděla v tom, že holky měly dříve prsa,“ říká Jarmila a vzpomíná i na další spolužáky: „Pocházeli z dělnické vrstvy a házeli třeba nože na tabuli – i ve chvíli, kdy tam stála učitelka.“

Hlavně nevypovídat

Po maturitě v roce 1967 byla přijata na architekturu, léto 1968 strávila jako au pair ve Velké Británii.

Když do Československa vpadla sovětská armáda, otec dceru nabádal, aby zůstala za hranicemi. Jarmila ale v Anglii žít nechtěla, a jakmile bylo v září 1968 obnoveno letecké spojení, vrátila se do Prahy.

Podpořte Reportér sdílením článku