Fotoreportáž: Snajperka z Donbasu

11. ledna 2015

Nikam nejedu. "V cizině jsem nikdy nebyla a ani mě to tam netáhne. Žádná Paříž, Londýn nebo Praha," říká Táňa.

Příběh devatenáctileté odstřelovačky Táni, která bojuje v Doněcku proti ukrajinské armádě.

Postává na autobusové zastávce na předměstí. Vzduch vibruje vzdálenými výbuchy. Odkud, kdo a kam střílí, nikdo neví. Buď Ukrajinci sem, nebo separatistická armáda odsud. V téhle válce snad neví nikdo nic.

Je podzim 2014 a boje na východní Ukrajině jsou v plném proudu. Explozí si v Doněcku nikdo nevšímá, jsou tu příliš všední. Každý kouká jenom po ní. Šněrovací boty na dvaceticentimetrových podpatcích. Obepnuté černé lesklé kalhoty. Růžová kabelka. A ve výstřihu kožené bundy se jí pohupuje místo šperku kovová psí známka, přívěsek s bílomodrorudou trikolorou a nápisem RUSKO. „Já jsem Táňa, ale říkají mi Rotvajler.“ I na ukrajinské poměry působí ta holka drze a vyzývavě.

Bonnie a Clyde

„V cizině jsem nikdy nebyla a ani mě to nikam netáhne. Žádná Paříž, Londýn nebo Praha. Ale když už, tak bych se podívala do Bukurešti, tam je prý chrám zasvěcený vlkům. A vlky já obdivuju,“ Táňa sedí na posteli ve svém pokoji a odhání dorážejícího miláčka Bonnie, bílé agresivní štěně, ze kterého vyroste sedmdesátikilová bestie, zrovna taková jako ta, co ji předloni otrávili sousedi. Ten pes prožere větší část jejího stodolarového týdenního žoldu. „Bonnie jako Bonnie a Clyde, víš.“

Dovolená skončila a Táňa je zpátky u své jednotky, separatistického batalionu OPLOT, u kterého slouží od půlky léta. Coby jediná vojačka má privilegium vlastního pokoje. Chlapi bydlí po dvou, po třech. Slečinkovské hadříky má poskládané do komínků, sedí proti mně jen v maskáčích. Ruské polní uniformě. Přívěsek na svém místě.

„Už jsem se nemohla dívat na to, jakou spoušť tady v Donbasu dělají Ukrajinci,“ začíná dívka s havraními vlasy a typickým ukrajinským příjmením svoje vyprávění o tom, jak se z vyučené cukrářky stala odstřelovačkou. Je jí jen devatenáct, ale hlas má hrubý a chraplavý. Kouří cigáro za cigárem. Marlborka.

Podpořte Reportér sdílením článku