Šlapej a přestaneš si klást zbytečné otázky

V roce 2014 jste oznámil svůj plán projít jako první Čech pěšky celý svět. Kudy jste se chtěl vydat?

Chtěl jsem navázat na své předchozí cesty, jižní část Evropy a Turecko už jsem totiž prošel. Proto jsem se vydal na sever – nejprve z Prahy do Kodaně, vloni pak z Kodaně přes Trondheim na Severní polární kruh a následně do Stockholmu, Petrohradu a Estonska. Každý rok jsem chtěl projít jednu etapu, celkem mi cesta měla trvat asi dvacet let.

Rusko a Estonsko jste procházel loni v listopadu a prosinci, obvykle nocujete venku. Jak jste se vypořádával se zimou?

Měl jsem štěstí, zima letos přišla poměrně pozdě, obvykle bylo jen pár stupňů pod nulou. Větším překvapením bylo léto ve Skandinávii: celé propršelo a nad deset stupňů se teploty dostaly jen výjimečně. Na civilizaci jsem narazil tak jednou za pět dní, zbytek času jsem strávil v osamění.

Kdy jste se rozhodl cestu kolem světa ukončit?

Rozhodl jsem se 13. listopadu ve Stockholmu, nechtěl jsem se ale vrátit hned. Přidal jsem si ještě měsíc cesty, abych pouť mohl ukončit 12. prosince, tedy přesně šest let po mém rozhodnutí zanechat práce a stát se poutníkem. Má cesta skončila v Estonsku, u krásného jezera poblíž malé vesničky Tudu.

Co vás k ukončení pouti vedlo?

Po šesti letech jsem se odhodlal čelit pravdě – uvědomit si, že ve skutečnosti před něčím pořád utíkám. Celou dobu jsem si namlouval, že putování jde skloubit s rodinou. Ale nejde. Žádná žena na vás nebude půl roku čekat. Pokračovat dál v putování by pro mě znamenalo vzdát se rodiny a přátel. To by bylo velmi egoistické.

Plánujete se usadit?

Ano, mám přítelkyni a před nedávnem jsme se společně přestěhovali do Křtin u Brna, což je krásné místo s poutním kostelem. Na cestě jsem pár dobrodruhů – samotářů potkal. Jsou to lidé, kteří své svobodě obětovali vztahy. To já nechci, byť mám samotu rád, jsem i společenský člověk a rodina je pro mě velmi důležitá.

Co vás tedy před šesti lety přimělo, abyste vyrazil na cestu?