Kdo zaplatí fotovoltaiku?
6. prosince 2015
Je to velké ponaučení. Stojí tři bloky, a to už druhý a třetí měsíc. To znamená velké ztráty ve výrobě, pro mě i na prestiži jaderné energetiky. Jádro to zcela degraduje coby stabilní, předvídatelný zdroj.
Kořenové příčiny stále neznáme. Bylo by laciné říct, že selhalo pár lidí. Ponaučení je v tom, že se nemůžeme spolehnout na dokumenty, které prokazují nějakou kvalitu. Tady šlo o vyhodnocování rentgenových snímků svarů. Jako když kolaudujete dům, přijde revizní technik, vystaví zprávu a vy později zjistíte, že to, co napsal, neodpovídá skutečnosti.
My jsme prošli i další kontrolní mechanismy a skutečně jsme našli selhání jen u vyhodnocování části snímků. Pravou příčinu, proč k tomu došlo, budeme ještě hledat.
Jaderné elektrárny jsou pod permanentním dozorem a dohledem. Probíhá dlouhodobě, což ovlivňuje i náklady. Jaderná elektrárna je však natolik efektivní zdroj, že to stále ještě ekonomicky unese.
Pokud by nedocházelo k deformacím trhu, potom by odpověď byla jednoznačně ano. Silová elektřina je nyní komodita, jejíž velkoobchodní cena se pohybuje okolo třiceti eur za MWh. Koneční zákazníci k tomu zaplatí další služby, distribuci, ale i dotace. Avšak nejsou v tom zatím započteny další náklady vznikající například tím, že potřebujete mít záložní zdroje, kdy slunce nesvítí a fotovoltaické elektrárny nevyrábějí. A když spočítáte všechny související náklady, jaderky vycházejí velmi efektivně.
Jejich cesta je nesmírně drahá a oni jsou ochotni za tu změnu zaplatit. Jsem na ně velmi zvědavý, protože jejich energetická soustava, záložní zdroje, na to nejsou připravené. Německo teď trochu zneužívá své velikosti a síly, využívají sítě v Polsku a Česku. V některých situacích jsou ve středoevropské síti takové přebytky, že vám platí za odběr. Ale někdo za to nakonec zaplatí. Zahráváme si s tím, že si jednou celá síť nebude schopná poradit se všemi těmi neregulovanými toky.
Technicky to možné je. Museli bychom naši malou soustavu oddělit od okolí, nechat si malé vedení a vrátit se tím do stavu v osmdesátých letech. Ale vše směřuje k jednomu hospodářskému prostoru, prakticky to možné není.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.