Měšťáci plují divočinou

7. května 2015

Člun s turisty ve Svatojánských proudech, kolem roku 1916.

foto neznámý autor

Svatojánské proudy bývaly v časech vorařů nejnebezpečnějším místem na Vltavě. Později se staly oblíbeným cílem výletníků, kteří obdivovali zdejší romantiku. Pluli tudy na lodích, jimž se přezdívalo „biograf“.

Snímku dominuje plně obsazený člun, na němž množství lidí působí až absurdně. Loď kotví u břehu. Všichni pasažéři, až na chlapíka zabývajícího se kotvením, hledí na muže s fotoaparátem. Síla zvěčnění byla ohromná, společnost nemohla vystoupit na břeh, dokud fotograf nedal pokyn.

Svatojánské proudy začínaly nad Štěchovicemi. Plavce zde vítalo mohutné skalisko, které vidíme na snímku. Na jeho hřbetu stál zdaleka viditelný Ferdinandův sloup a za ním se tyčila socha svatého Jana Nepomuckého, která dala proudům jméno a byla plavcům jakousi mytickou ochranou.

Řeka se zde úžila, pěnila se a vířila, vyčnívaly z ní žulové útesy. Před úpravou řečiště prý „celé vory se zde rozbíjely a na sta plťařů zde utonulo“. První nebezpečný Horní slap začínal právě zde, u skály se sloupem. Každé další skalisko v řece mělo své jméno, například Dědek či Kubíček.

Člun s turisty ve Svatojánských proudech, kolem roku 1916.

Po první světové válce začali objevovat romantiku Svatojánských proudů první turisté a trampové. Vznikaly první osady, z nichž nejproslulejší se stala Ztracenka. Sjezd divokým údolím na speciálně upravených pramicích se stal vyhlášenou atrakcí, v okolí vyrůstaly hospody a penziony.

Pozoruhodně byl řešen zpětný návrat lodí proti proudu do horního přístaviště: v celé délce Svatojánských proudů vedla po pravém břehu dlážděná cesta pro koně. Zapřažená zvířata tudy tahala prázdná plavidla, celá potahová stezka však později zmizela s napouštěním přehrady.

Turistický boom totiž netrval dlouho, už krátce před druhou světovou válkou začala výstavba Štěchovické přehrady. Turbíny elektrárny byly spuštěny v roce 1944, zbyla jenom malá, horní část peřejí. I tu ovšem o pár let později zatopila přehrada Slapská, dokončená v roce 1955.

Oba monumenty – Ferdinandův nebo také solný sloup (na vorech se vozila mimo jiné sůl z Rakouska), stejně jako socha Jana Nepomuckého (patron plavců) – byly před napuštěním Slapské přehrady přemístěny pod hráz, kde stojí dodnes. Vede kolem nich zelená turistická značka.

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Inspirovala ho sbírka, kterou začal vytvářet jeho dědeček. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.

Podpořte Reportér sdílením článku