Německo: My to (ne)zvládneme

Kancléřka Merkelová, šéf Bundestagu Lammert a spolkový prezident Gauck (druhý zprava).

foto Profimedia.cz.

Skončí Angela Merkelová ve funkci spolkové kancléřky? Po silvestrovských útocích se její popularita propadala. Německá společnost je kvůli migrační krizi nervózní, část se radikalizuje, ve třech spolkových zemích se tento víkend konají volby. Odvolat kancléřku by však nebylo nic jednoduchého – například kvůli komplikovaným ústavním procedurám.

Na schodech před katedrálou v Kolíně nad Rýnem leží květiny, mezi nimi jsou deštěm promáčené papírové cedule s nápisy, z nichž některé se rozpíjejí do nečitelnosti. Kdo je tam položil, dává najevo, že nechce „žít ve strachu“, odsuzuje „násilí na ženách“ nebo volá po společnosti „bez předsudků“. Lidé se zastavují, čtou a fotí. „Vládne tu teď taková divná atmosféra,“ říká mladá dívka Sarah, když si prohlíží toto pietní místo, jež vzniklo spontánně po silvestrovských útocích.

Kvůli sexuálnímu obtěžování o silvestrovské noci podalo trestní oznámení už více než 500 žen, policie zatím obvinila více než 30 mužů, pocházejících ze severní Afriky a Sýrie. Mezi obviněnými jsou i žadatelé o azyl. Ta divná atmosféra, o níž mluví Sarah, je cítit na mnoha místech. Ale není to zdaleka poprvé, kdy se Němci najednou ptají, co se s jejich zemí děje. Ta divná atmosféra se Německem šíří už déle než rok.

Migrační krize rozkývala německou společnost v základech. Nejprve, někdy v první půli loňského roku, v ní probudila strach vycházející z nejistoty, jakým způsobem statisíce muslimských uprchlíků změní její dosavadní život. V reakci na onen strach se objevila druhá poloha: v září se v německé společnosti – v souvislosti s krokem vlády Angely Merkelové přijmout syrské uprchlíky – objevila důvěra, že vše nakonec dobře dopadne. A začátkem roku, po zmíněných silvestrovských útocích, se převažující nálada vrátila k oněm obavám.

Veřejné mínění kmitá mezi dvěma póly.

Německá společnost marně hledá střízlivý a věcný pohled na uprchlickou krizi. Diskuse o běžencích je dlouhodobě nabitá silnými emocemi. „Nejsem žádný rasista ani nácek, ale nemůžu se koukat na to, jak se naše země řítí do záhuby! Žádné uprchlíky tady nechci!“ To mi zkraje loňského roku řekl nenápadný důchodce, který přišel podpořit protiislámské hnutí Pegida na shromáždění v Drážďanech. A tisíce lidí pod tribunou skandovaly hesla „prolhaná média“ a „zrádci lidu“ připomínající slovník nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.

Podpořte Reportér sdílením článku