Ella a Louis: 1 + 1 = 3

V roce 1956 se v kalifornském Capitol Studios sešly dvě jazzové legendy – Ella Fitzgerald a Louis Armstrong, aby natočili album duetů. To, co vzniklo, je album, které se velkými písmeny zapsalo do hudebních dějin dvacátého století.

Hned první noty swingují s nenucenou lehkostí a samozřejmostí – není to vlastně překvapivé, protože doprovodnou kapelu tvoří pianista Oscar Peterson, kontrabasista Ray Brown, kytarista Herb Ellis a Buddy Rich obsluhující bicí nástroje. Ti všichni jsou nespornými velikány své doby a jejich cit pro rytmus a melodii se stále kopíruje.

Skoro všechny písničky na albu duetů s názvem Ella and Louis pojednávají o lásce a o mezilidských vztazích. Ovšem ta, která mě vždycky úplně nadchne, se jmenuje They can’t take that away from me – To mi nikdo nikdy nemůže vzít.

Ella Fitzgerald začíná: „Jak nosíš svůj klobouk, jak usrkáváš čaj,“ a pokračuje „ne, ne, ne, tyhle vzpomínky na tebe mi nikdo nemůže vzít“. To samo o sobě už je nádherně romantické, a ještě lepší je, když se zaposloucháte, jak Louis nejprve odpovídá Elle svým skvělým hraním na trumpetu. A když pak začne znít jeho křaplavý baryton, vaše srdce začne bít rychleji.

Tahle nahrávka nakonec není jen album duetů. Louis Armstrong má zde totiž s trubkou vlastně hlasy hned dva, v tomto případě tak platí rovnice: 1 + 1 = 3. Uprostřed písničky Louis vyzve muzikanty – „Swing it boys…“ – jako by tato tři slova snad nikdy nikdo nevyslovil lépe a s větším přesvědčením.