A pak se na střeše objevil chlap s puškou...

8. listopadu 2015

Mansour Al Rajab je ORL specialista a své praxi se nyní věnuje v Českých Budějovicích.

foto archiv.

MUDr. Mansour Al Rajab. Takové jméno najdete na dveřích jedné z ordinací polikliniky v Českých Budějovicích. Napůl Čech a napůl Syřan pracoval ve městě Homs. A za občanské války se z bohatého majitele nemocnice změnil v nepřítele Asadova režimu, který musel uprchnout ze země. Přitom dělal jen to, co celý život. Léčil lidi.

Kdybych teď vystoupil na letišti v Sýrii, tak mě zastřelí – říká bez okolků lékař Mansour Al Rajab. Během arabského jara léčil demonstranty, a když se násilně potlačované demonstrace proměnily v občanskou válku, ošetřoval zraněné; vojáky, ale hlavně povstalce. „To riziko bylo ohromné, vlastně jsem se smířil s tím, že mě nejspíš zabijou. Ale já těm lidem musel prostě pomoct, jsem lékař,“ dodává o chvíli později obstojnou češtinou. A já konsternovaně sedím na židli v jeho ordinaci v Českých Budějovicích. Právě poslouchám jeden z příběhů, které jsem dosud znal jen z filmů.

„Jednou jsem viděl tátu s malým klukem, vedl ho za ruku. A sniper zastřelil toho kluka. Měl jsem pocit, jako by měl každý den stanovený, kolik lidí má zabít nebo zranit. Střílel třeba jenom dopoledne, dvě hodiny, a pak tam jen tak ležel.“

Nebyli jsme chudí

Příběh Mansoura Al Rajaba začíná v šedesátých letech v Praze, kde se seznámili jeho rodiče. „Otec tam ze Sýrie přiletěl studovat architekturu a matka v Praze pracovala jako zdravotní sestra. Sýrie tehdy byla rychle se rozvíjející země… sotva otec dostal diplom, hned tam spolu odjeli.“ Al Rajabově matce Sýrie učarovala natolik, že tam navzdory válce se svým manželem žije dodnes. „Nikdy jsme nebyli chudá rodina. V kaž­dém systému se dá naučit pohybovat a vydělat peníze. A nám se to dařilo. Ale věřte, že teď, za války, byli bohatí lidé první na ráně pro všechny,“ přibližuje Rajab.

S rodinou žil v Homsu – pár desítek kilometrů od města Hamá, kde v únoru 1982 vypukly protivládní protesty vedené radikálním Muslimským bratrstvem. Boje s vládními vojsky trvaly bezmála čtyři týdny a zemřelo při nich až dvacet tisíc lidí. Mnozí z nich byli civilisté, vláda Háfize Asada – otce dnešního prezidenta Bašára Asada – nekompromisně nasadila tanky a bombardéry.

Podpořte Reportér sdílením článku