Colours of Babiš

Festival Colours of Ostrava si za šestnáct let existence vydobyl pozici všeobecně uctívané akce, vrcholu české kulturní sezóny, na němž kritika neulpívá. Tedy až do letoška, na čemž nese hlavní zásluhu pop-folkař Tomáš Klus, který se nahlas postavil proti Agrofertu, jenž patří mezi hlavní sponzory festivalu.

Z jednoho úhlu pohledu je to úsměvné. Když už jsme všichni dohromady – někdo aktivně, jiní nedostatkem či slabostí odporu – umožnili Andreji Babišovi vyhrát volby, usednout do čela vlády a tu opřít o komunisty, pak nás hudba za peníze Agrofertu vskutku nezabije.

Ale Klus se ve svém textu dotýká jedné podstatné myšlenky: „Teprve až sám budu pevně stát za svým názorem, bude za něco stát i můj názor. Stát za ním znamená žít v jeho duchu a nedopustit rozpor mezi tím, co říkám a tím, co dělám,“ praví bard. Uvidíme, zda mu odhodlání vydrží, nicméně ty dvě věty stojí za zapamatování.

Kázat vodu, pít víno

Ve skutečnosti totiž netkví podstata problému v Babišovi, hnutí ANO, Agrofertu a sponzoringu festivalu. Existuje řada důvodů, proč současného premiéra nesnášet, kritizovat jej, obávat se jej. Ale jedním dechem nutno dodat, že nebyl (ani nepravomocně) za nic odsouzen, spolupráce s StB není prokázána nad veškerou pochybnost a má-li vůbec nějaké politické názory, pak nejsou přes veškeré varovné signály ve zjevném rozporu s ústavou a demokratickou podstatou České republiky.

Pokud někdo Babišovi věří, nebo jej přinejmenším považuje za nejméně špatnou z nabízených variant, má na své přesvědčení svaté právo. Můžeme si o prozíravosti takového člověka myslet své, současně však stojí za to se zeptat, kdo z nás nikdy svým hlasem nepomohl k moci nějakému tomu Grossovi, Bémovi, Rathovi, Tollnerovi… Hovořit coby český volič o prozíravosti jiných znamená házet kameny ve skleněném domě.