Deportace na Sibiř: Hlavně se tady nevdávej, holčičko!
9. srpna 2015
Doma v Estonsku měli Tammovi prostorný dům o sedmi pokojích. Na vsi, v kraji Petseri, u hranic s Ruskem. Tatínek Jaan byl důstojníkem u pohraniční policie, maminka Valentina učila v místní škole, jen kousek od domu, přes silnici.
Oba byli etničtí Estonci, ale modlili se každý před jiným oltářem – Jaan před protestantským, Valentina před pravoslavným (proto to slovanské jméno).
Eha byla jejich jediné dítě: blonďatá holčička se světlýma očima se narodila tři roky po svatbě, v lednu šestatřicátého. Nezávislému Estonsku tehdy zbývalo jen něco přes čtyři léta existence.
Eha měla v sousedství kamarádku Káťu. Rusku. Dívenka neuměla slovo estonsky a Eha zase slovo rusky, přesto si rozuměly, jak jen to děti umějí. Eha dostala od Kátiných rodičů k narozeninám panenku. Pojmenovala ji… Káťa. Jaan a Valentina samozřejmě neměli nic proti a Eha si pak Káťu nosila všude s sebou.
O mnoho let později, už v sibiřské tajze, si dospívající dívka na svou dávnou hračku vzpomněla. Přišla o ni cestou do vyhnanství, maminka Káťu vyměnila za mléko. Eha si vybavuje, že maminku ta vzpomínka rozplakala.
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.