Adéla Elbel: Jestli budu smutná, pusť mi Madonnu

foto Tomáš Třeštík

Kdysi jsem ji poznal jako polovinu vtipného dua Čokovoko; bylo mi líto, když tahle kapela utichla. Adéla Elbel je ovšem na jevištích vtipná pořád, v posledních dvou letech se z ní stala populární stand-up komička. Během rozhovoru se párkrát zasmějeme, ale zároveň brzy pochopím, že Adéla neměla úplně jednoduchou cestu. „Možná to má vliv na moji bytostnou potřebu radosti,“ říká zcela vážně: „Mám ji nesmírnou, radost je pro mě základ. Něco jako potřeba dýchat...“

Proč je na světě víc srandistů než srandistek?

Podle mě se ženy nerady ztrapňují. Chtějí být krásné, vždycky na všechno nachystané a fajn – málokterá si umí anebo chce dělat srandu sama ze sebe. Já jsem v tomhle snad jiná.

Trochu chlap?

Šaty mám ráda, maluju se, nohy si holím. Na druhou stranu čím míň se řeší, tím líp, takhle mi to vyhovuje, a to je chlapský dost, ne? Většina žen problémy ráda prožívá, já od nich utíkám.

Když mluvíš o malování a holení – nemělas ty vždycky tmavý vlasy?

Moje skvělá kadeřnice vymyslela, že půjdu na blond, a já autoritám neodmlouvám. Dala jsem na sociální síť fotku s blond hlavou a kamarádka mi chvíli poté napsala, že vypadám jako rakovina, tak jsem se podívala do zrcadla, protože jsem do té doby netušila, jak rakovina vypadá, a…

… no?

… a asi to teda bude docela hot nemoc.

Prosím tebe, kolik ti teď je?

Dlouho jsem myslela, že třicet sedm, protože jsem to špatně vypočítala, ale nedávno jsem zjistila, že jenom třicet šest, čímž jsem o rok omládla.

To je výbornej věk, ne?

Podpořte Reportér sdílením článku