Návrat české kuchyně francouzskou cestou

V teplejších měsících je venku vidět kouzelná zahrada.

foto Marek Kučera

Ani vila, ani kostel sv. Gotharda u pražské Stromovky a ani ten slavný Slamník už tu vlastně nemusely stát. Ve Ville Schwaiger ve Schwaigerově ulici – jmenuje se podle malíře a přítele T. G. Masaryka – lze však i dnes ochutnat staré časy. Nová restaurace V Zahradě spoléhá na českou kuchyni a má půvab.

V bubenečské čtvrti poblíž ruské ambasády se traduje příběh o jednom odvážlivci, který za socialismu pracoval patrně na úřadu hlavního architekta. „Při jednom hlasování o demolici jako jediný vystoupil a zastal se kostela sv. Gotharda historkou, že jsou tam středověké sklepy a nevím, co ještě, a přetáhl hlasující na svou stranu. Nikdo to pak už neověřoval,“ vypráví restaurátorka a galeristka Marie Hejtmánková. Žije zde s manželem a rodinou a spravují půvabnou vilku se zahradou, dříve zemědělskou usedlostí, kterou otevírají při výstavách a aukcích pro veřejnost.

Historka o sklepech mohla být pravdivá, protože barokní kostel stojí na místě zbouraného románského kostela s doklady již od roku 1313. V každém případě onen člověk zachránil tuto část starého Bubenče před všepožírající panelovou zástavbou, a tím i něco z ducha vilové čtvrti budované od půlky 19. století, v níž dnes sídlí řada ambasád.

Marie Hejtmánková a její muž jsou tak dnes mimo jiné i spokojenými hosty zrenovované legendární hospody Na Slamníku, ale stali se nově též štamgasty restaurace V Zahradě, která se vloni otevřela v hotelu Schwaiger. Stával zde původně obytný dům, přestavěný v roce 1890 na Villu Kláru. O třicet let později už se stal uznanou kulturní památkou a nyní je tu hotel a restaurace s novými majiteli.

„Do Zahrádky,“ jak ji důvěrně paní Hejtmánková nazývá, „už chodíme jako domů, od srpna snad každý den a někdy i s rodinou o víkendu. Je to tu takové domácí. Jsou restaurace, kde se nedá jíst každý den, tady ano,“ říká po obědě, kdy si vybrala přeštickou kotletu s kroupovým rizotem. Líbí se jí i to, že restaurace umí vyjít vstříc také jejím dětem–vegetariánům, které ten den mohly mít bramborové šišky s hříbkovou omáčkou.

Vařit jako babička

Sama jsem se tady ocitla za poslední čtvrtrok několikrát a dojem se jen utvrdil. Cestu v čase restaurace i její okolí nabídnou za každého počasí i denní doby. Na nic si tu nehrají, jen prostě budí tradice. V jídelním lístku najdeme sulc z vepřových kolínek a nožiček, nakládanou zeleninu a cibulový chléb nebo tatarák ze stařeného hovězího s houbovou (!) majonézou, nakládanou hlívou a máslovou brioškou. Pěkný výběr je ze sladkovodních ryb – jak vzácné –, ale koho zrovna neoblomí grilovaný siven s pečenou dýní a zeleninou či omáčka z podmáslí, kmínu a petržele, může třeba okusit telecí lýtko s citrusy s bramborovou kaší a špenátem na másle. Ceny se pohybují mezi stem až až čtyřmi sty korunami.

Podpořte Reportér sdílením článku