Musíš se prodrat houštím života

foto Johana Pošová

Pro komunistický režim to byla zakázaná umělkyně. Rány, které před rokem 1989 dostávala, však malířka Věra Nováková snášela s klidem. Krutost a absurditu doby po roce 1948 stejně jako svou víru vždy promítala do svých obrazů. Byla solitérka, kvůli svému vztahu ke křesťanství se přela i se svým mužem, také zakázaným umělcem Pavlem Brázdou. A v lednu se dožila devadesáti let.

Poslední měsíce byly pro paní Věru hektické. Na konci minulého roku, těsně před Vánocemi, zemřel její manžel malíř Pavel Brázda. Strávili spolu bezmála sedmdesát let života. Letos v lednu oslavila, stejně jako její sestra-dvojče, devadesáté narozeniny. Při té příležitosti měla výstavu v Galerii Lucerna a před Velikonocemi se vrátila z USA, kam ji vzala dcera s manželem na výlet za příbuznými a do newyorských galerií.

„Když jsem tam byla před třiceti lety poprvé, vnímala jsem Ameriku jako bájnou zemi, o níž jsme snili. Dnes vidím tamní realitu. Jejich kult rozumu a úspěchu na jedné straně, ale také mnohem větší odpovědnost za své činy,“ popisuje paní Věra své dojmy. Ze současné situace tam, ale ani u nás se neraduje.

„Mám strach, že lidé zase naletí nějaké totalitě.“

Zvýšená vnímavost k věcem veřejným je ostatně jakousi rodinnou dispozicí. Dvojče paní Věry lékařka Hana Lobkowiczová se vydala letos v březnu na demonstraci proti volbě komunistického poslance Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Manžel Pavel Brázda vrátil v roce 2013 tehdejšímu prezidentu Klausovi medaili Za zásluhy, protože nesouhlasil s jeho postoji a názory na jeho předchůdce Havla či na Rusko.

Příběh rodinných politických konfliktů ovšem začal už dávno.

Tak končí sláva světa

Podpořte Reportér sdílením článku