Cesta samuraje aneb Proč vyrostl Okamura
12. listopadu 2017
Reportér 11/2017 · Číslo 39
Zvětšitfoto Profimedia.cz
Pozadí překvapivého úspěchu SPD Tomia Okamury v říjnových volbách se určitě ještě bude rozebírat, předběžná analýza však ukazuje několik věcí. Měl výborný marketing a jeho voliči netvoří jednolitou skupinu. Pak jsou zde ovšem byznysové prvky – Babiš podle některých zpráv nechce Okamuru ve vládě, protože se bojí vazeb na pražské kmotry. A lidé na volitelných místech kandidátek této strany ji také sponzorovali desítkami tisíc korun.
Nevím, od koho jsem to slyšel dřív, zda od lobbisty Romana Janouška, nebo od dalšího politického podnikatele Tomáše Hrdličky z ODS, ale ten výrok se hodně blíží realitě české politiky.
„Hlasy voličů se nezískávají, hlasy voličů se tady přerozdělují.“
Skutečně – voliči politických stran se přelévají z jedné strany na druhou. Strany samozřejmě mají svá tvrdá jádra, ale těch, co migrují, je poslední dobou hodně. Jednou je v kurzu TOP 09 či Věci veřejné, nyní je to ANO 2011 oligarchy Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury.
O tom, ke komu se hlasy přelejí, záleží na osobnosti lídra a na kvalitním marketingu. Jde o to, jak umíte přesvědčit lidi o svém programu a svých úmyslech. Případně zda jim umíte zamotat hlavu.
Marketingově velmi úspěšným heslem z kampaně před říjnovými volbami bylo heslo SPD: „Ne islámu, Ne teroristům“. Podle interního průzkumu, který si zadala jedna nejmenovaná marketingová firma a jejž mám k dispozici, vyhovovalo toto heslo 43 procentům lidí; patřilo také k těm, které mělo největší index mobilizace.
Podpořte Reportér sdílením článku
Dlouholetý investigativní reportér.
