Za básníkem Listopadem: S hokejkami do býčí arény

2. října 2017

Jorge Listopad připomněl, že jeho strýc Karel Synek vydal dětskou knihu Jan Kalista hockeyista, poté odmítl nabízený post pravého křídla: „Budu hrát levé, to mi jde líp,“ usmál se.

Co má společného lední hokej, Portugalsko a magazín Reportér? A jak to všechno propojuje básník František Listopad? Slyšte vyprávění o podivuhodné výpravě českých „amadores“ do býčí arény ve městě Elvas. Reportáží z února 2015 připomínáme památku básníka Františka-Jorge Listopada, který zemřel v Lisabonu ve věku 95 let.

Něco takového by nenapadlo dát dohromady ani Monthy Pythony. Pražští taťkové si odjeli zahrát do Portugalska… lední hokej. Šlo o historicky první mezinárodní utkání svého druhu. Svým čestným kapitánem jmenovali třiadevadesátiletého básníka Františka Jorge Listopada. Ten ve stejný den převzal v prezidentském paláci Řád Jindřicha Mořeplavce. A aby toho nebylo málo, onen slavný hokejový zápas se odehrál… v býčí aréně. Ale vezměme to popořadě. Zároveň si dovolujeme požádat o prominutí osobnějšího tónu: autor je jedním z oněch rádoby hokejistů.

Každý čtvrtek od osmi

Na úvod odbočka. Většina z nás vyrůstala před rokem 1989. Co se týče bruslení, museli jsme se v dětství spolehnout na zamrznutí rybníka nebo polévání sídlištního plácku. Přírodní led každou chvíli zapadl sněhem, kluziště mezi paneláky předpokládalo noční šichty s hadicí v ruce a beztak mívalo jepičí život. Pamatuju si, že pod tím naším vedly roury teplovodu, takže roztávalo už při mínus dvou stupních. A hokej? Jako branky školní tašky, místo mantinelů shrabaný sníh. Ale dost sentimentu…

Někteří z nás už měli na krku čtyřicítku a rodiny, když jsme přímo v centru Prahy objevili malý hokejový ráj: sportovní areál Na Františku, kde od listopadu do března funguje venkovní kluziště s opravdovými mantinely, ale milosrdnými rozměry (sotva polovičními oproti regulérnímu). Mydlíme to tady už desátou sezonu, čtvrtek co čtvrtek, Červení proti Modrým. Na led skáčeme v osm, končíme v půl desáté. Vždycky tak ještě stihneme alespoň pár piv a většinou i poslední tramvaj domů.

Začínala nás hrstka, ale každý přivedl někoho a dnes je nás dvacet. Máme různé profese, ale jen jeden z nás je diplomat – Standa. Než loni odjel za prací na velvyslanectví do Portugalska, dostal úkol: „Hele, tam určitě bude taky nějaká parta zoufalců, jako jsme my. Tak nějakou najdi a koukej se skamarádit, ať si to s nima můžeme rozdat. Umíte si to představit, hrát hokej v Portugalsku?“ Pak už se vedly jiné řeči a do rána jsme na naše fantazírování skoro zapomněli. Standa si ho ale vzal k srdci a brzy nám předestřel přesnější plán.

Vzhůru se lvem na Žraloky

Lední hokej se v Portugalsku opravdu hraje, znělo první a nejdůležitější sdělení. Ale jenom pár víkendů v roce: buď na miniaturním veřejném kluzišti u jednoho lisabonského obchoďáku, anebo v býčí aréně někde u španělských hranic.

Podpořte Reportér sdílením článku