Česká justice: S rakví ve znaku

Nejvyšší soud vrátil v polovině května spor o Ferdinanda Peroutku do bodu nula, tedy k novému řešení obvodním soudem. Zdánlivě banální případ, spočívající v prokazatelně nepravdivých výrocích hlavy státu na Peroutkovu adresu, tak vstoupí do čtvrtého roku projednávání a nic nenasvědčuje tomu, že by měl být posledním.

Nejde ovšem o žádnou výjimku, právě naopak. Většina nejsledovanějších kauz pomalu končící dekády se stále potácí justičním prostorem sem a tam. Finální, nezvratný verdikt obvykle přichází v době, kdy si už nikdo pomalu ani nevzpomíná, o co vlastně šlo, a krom obviněných už to ani nikoho nezajímá.

Případ Václava Kříže

Setrvale tristní stav vymahatelnosti práva v naší zemi lze dobře dokumentovat případem Václava Kříže. To jméno běžnému člověku nic neřekne, přesto bychom si jej měli zapamatovat. Kříž se v roce 1991 začal soudit se svojí expartnerkou, která mu neumožňovala přístup k synovi. V průběhu let dosáhl rozsudku, který mu styk s potomkem umožňoval, ale stát jej nikdy nedokázal vymoci, později přišlo opačné rozhodnutí. Když se v roce 2007 případem zabýval Ústavní soud, bylo už synovi pana Kříže šestnáct let…

Ve stejném roce začal spor advokáta Zdeňka Altnera s ČSSD o stamilionovou smluvní odměnu za právní služby. Barack Obama byl tou dobou senátorem za Illinois, Steve Jobs chystal představení prvního iPhonu, Václav Havel dopisoval Odcházení a někteří z dnešních českých poslanců chodili s brašničkou na základní školu.

Jaká je situace dnes? Po právní stránce zřejmě odlišná, protože Altner svůj spor předloni „vyhrál“. Prakticky ovšem stejná jako před jedenácti lety, nikdo žádné peníze neviděl a kola „spravedlnosti“ se stále točí, tentokrát dokud Nejvyšší soud nerozhodne o tzv. dovolání ze strany ČSSD. Altnerovi to je již jedno, pár měsíců po verdiktu zemřel. Ale s přihlédnutím k dosavadnímu trvání procesu lze s nadějí konstatovat, že pokud žijí jeho vnoučata, pak jejich děti by možná soud mohly dovést do zdárného konce.

Šero a bezčasí