Jak moje srdce zpívá

Každé srdce má svůj rytmus a možná i notu – a americký pianista Bill Evans nám sděluje, jak zpívá jeho vlastní srdeční sval na albu How my heart sings, Jak moje srdce zpívá.

Album se jmenuje podle úvodní skladby, kterou napsal Earl Zindars, a je to úžasně lehký valčík, jenž vás okamžitě nadchne nejen svou jemností, ale i logickou melodičností. Překvapením je, že uprostřed písně si rytmus přidá ještě jednu dobu a tříčtvrteční valčík se na pár taktů promění ve čtyřčtvrteční takt – a to vše naprosto přirozeně a bez jakéhokoli násilí. Bill hraje krásné swingující sólo, a kdo ho v tom podporuje, je basista Chuck Israels a bubenická legenda Paul Motian. Výsledkem je intimní, lyrická a nádherně melodická nahrávka, která vyšla v roce 1962 ve vydavatelství Riverside.

Obrovský talent Billa Evanse ukázal světu poprvé Miles Davis, když v roce 1959 nahrál dnes už klasické album Kind of Blue. Bill na něm nejen hraje, ale jeho modální hraní a stavba akordů zásadně ovlivnily celé album a všechny jazzové pianisty, co přišli po něm, včetně takových velikánů, jakými jsou Keith Jarrett, Herbie Hancock, Chick Corea nebo Brad Mehldau.

Později se diskutovalo, že si Miles přivlastnil autorství skladby Blue in Green, kterou ve skutečnosti napsal Bill: trvalo to až do roku 2002, než pozůstalí po Milesovi uznali podíl Billa Evanse. Tohle se dělo v jazzu celkem často; podobná debata probíhala i o tom, zda je autorem bepového hitu Donna Lee již zmíněný Miles Davis, nebo jeho mentor a přítel Charlie Parker.

Inu, co se v mládí naučíš… život je džungle.