Neodcházím, jen se vzdaluji…

foto Profimedia.cz

Dlouhá éra Angely Merkelové se zjevně chýlí ke konci. Doby, kdy Němci říkali své spolkové kancléřce „Mutti“ – mamka, jsou pryč. Oslabená migrační krizí vede nechtěnou vládu, kterou otřásl spor s bavorskými koaličními partnery. Její čtvrté funkční období bude pravděpodobně jen udržovací a téměř určitě poslední. Jak se asi bude na dobu jejího vládnutí vzpomínat?

Vlastně už neměla být ve funkci. Kdyby se svět choval podle většinových předpovědí, mohla být Angela Merkelová již rok v politické penzi. Mohla být mimo záběry televizních kamer, mohla opustit titulky světových médií.

Jenže svět není přehledný a předpověditelný. Kdyby 8. listopadu 2016 podle obecného očekávání zvítězila v amerických prezidentských volbách Hillary Clintonová, Angela Merkelová by nejspíš dala přednost konci své politické kariéry. Merkelová během tohoto roku dlouho zvažovala, zda se má znovu, už počtvrté, ucházet o kancléřský úřad. Podle svých slov o tom přemýšlela „nekonečně dlouho“. Otázkám na svou politickou budoucnost se vyhýbala univerzálním zaklínadlem, že se vyjádří, až nastane vhodný okamžik. V jednom z posledních rozhovorů s dosluhujícím prezidentem Barackem Obamou mu kancléřka řekla, že po překvapivém vítězství Donalda Trumpa cítí silněji povinnost ucházet se znovu o kancléřský úřad. Jeden z klíčových Obamových poradců popsal toto setkání v knize – Merkelová své úmysly zdůvodňovala snahou bránit liberální hodnoty ve světě, který se začíná stále více vzhlížet v nacionalismu a izolacionismu.

O tom, zda se tehdy Angela Merkelová rozhodla správně, může dnes pochybovat i ona sama. Její diplomatické přednosti spočívající v trpělivém a emočně neutrálním hledání konsenzu, které se jí v minulých letech zejména na evropských summitech mnohokrát osvědčily, přestávají v době Donalda Trumpa do značné míry fungovat. Její pokusy dojednat něco s nynějším americkým prezidentem zatím vyšly vždy naprázdno, ať už se jednalo o otázky cel a obchodu, nebo třeba pařížské dohody o snižování skleníkových plynů. S trumpovským stylem vládnutí si německá kancléřka prostě neví rady a musí přihlížet, jak se drobí poválečná bezpečnostní a hospodářská architektura Západu – jak se rozrušuje systém, v jehož rámci se Německo mohlo po svém hitlerovském období vrátit do civilizovaného světa.

Pakliže Merkelová skutečně chtěla být protiváhou Donalda Trumpa, nejspíše nyní začíná chápat, že v tomto ohledu své vlastní síly přecenila. A nejde zdaleka o její jedinou potíž.

Pyrrhovo vítězství

Problémem už byl výsledek v loňských zářijových volbách do Spolkového sněmu – sice je vyhrála, ale bylo to skutečně Pyrrhovo vítězství. Její strana získala 32,9 procenta, historicky nejhorší výsledek. Ztratila téměř tři miliony voličů, z toho podle průzkumů více než milion odešel k pravicovým populistům z Alternativy pro Německo (AfD), jejíž vzestup chtěla kancléřka zastavit. Straníci v atriu berlínského sídla křesťanskodemokratické unie se museli o volební noci do vítězného ryku opravdu nutit.

Podpořte Reportér sdílením článku