Cesta paní Mocňákové z Loun do Studia Hrdinů

11. září 2016

Zdeňka Mocňáková, laureátka Ceny Via Bona.

foto Zbyněk Hrbata

Okamžik, kdy ji odmítl taxíkář odvézt a ještě jí málem vynadal, si vybavuje dodnes. Místo toho, aby doma pofňukávala nad tím, jaká se jí stala křivda, rozhodla se k činu. Založila „taxislužbu“ na obsluhu lidí, kteří jsou na tom podobně jako ona. Zdeňka Mocňáková zvítězila v hlasování veřejnosti letošních Cen Via Bona a ovládla i kategorii Srdcař roku.

Na invalidní vozík ji upoutala roztroušená skleróza v roce 2001. Záhy se potvrdilo, co tušila: její schopnost ovládat nohama pedály automobilu byla pryč. Musela se proto rozloučit s řízením svého vozu – alespoň dočasně, než jí přemontují řízení na ruční pohon. Jako náruživá řidička to nesla těžce, každou chvíli navíc potřebovala něco zařídit: nebyla zvyklá vysedávat doma, její akční rádius hodně přesahoval rodné Louny, kde žije. A jednoho dne si potřebovala objednat taxi…

Řekl rovnou, že nepřijede

„Když má člověk hendikep, ať už je to vozíčkář, nevidomý nebo se pohybuje s chodítkem či o berlích, vždycky je to pro taxikáře… řekněme specifické. Nejsou moc ochotní vystoupit od volantu a přidržet dveře, pomoci s holemi, podržet tašku – mají pocit ztráty času,“ líčí Zdeňka Mocňáková.

V invalidním důchodu je od roku 1985, kdy po operacích páteře strávila po nemocnicích s přestávkami dva roky. Poté začala pracovat ve Svazu tělesně postižených. Věděla tudíž, jak to chodí a nedělala si iluze, taxislužbu proto informovala o své situaci do telefonu předem. „Řidič mi řekl rovnou, že nic takového nedělá. A že pro mě nepřijede,“ vzpomíná.

„Jako čerstvou vozíčkářku mě takové věci ještě dokázaly rozhodit, takže jsem neměla sílu se s ním nějak dohadovat. Připadala jsem si jako obtížný hmyz,“ vypráví paní Mocňáková, která byla tehdy objednaná k lékaři. „Normálně mě vozil někdo z rodiny nebo z přátel, ale tenkrát nikdo nemohl, tak jsem se musela přeobjednat. Pak se něco podobného opakovalo ještě jednou se stejným výsledkem a potřetí už jsem neměla odvahu to zkoušet.“

Pod hlavičkou lounské pobočky Svazu tělesně postižených založila službu na dopravu zdravotně postižených. „Využili jsme nabídku firmy Kompakt, která zajišťuje sociální vozy. Rozjezd nebyl jednoduchý, protože doprava zdravotně znevýhodněných včetně seniorů není podle legislativy sociální služba. Nemáme tedy nárok na příspěvek od státu.“

Podpořte Reportér sdílením článku