Na kole do Řecka? Tam nemůžete!

18. září 2018

Na vrcholu té největší albánské hrůzy. Pak jsem se rozbrečela dojetím.

Loudavým krokem

Z Albánie jsme měli strach. Anebo spíš – hrůzu. Kusé informace, které jsme se o cyklistice v Albánii dozvěděli, nás děsily natolik, že jsme každou volnou minutu strávili vymýšlením nejšílenějších způsobů, jak se téhle zemi vyhnout. Výsledek jsme ale dávno už znali. Tuhle zemi projet musíme. Pokud se chceme dostat do Řecka.

V chorvatském Zadaru jsme ale řešili stále problém s mou bolavou rukou a nefunkční zadní brzdou. Potřebovali jsme se zároveň posunout, ale vlaky na jih nejezdily a představa každého dalšího dne v Chorvatsku byla dostatečně hrozná na to, abychom se snažili co nejrychleji dostat pryč.

„Hodíme bestie do kanálu a pojedeme autem,” rozčilovala jsem se, když mi odmítli opravit brzdy v dalším bike shopu. Autem! A najednou mi došlo, jak je to geniální myšlenka. Když si půjčíme auto, můžeme se popovézt o dvě stě kilometrů jižněji a ušetřit čas i ruku.

Odpoledne se nám zázračně podařilo najít člověka, který nám za příplatek opravil brzdy expresně a večer už jsme si užívali jízdu autem.

Toužili jsme po lásce k dálkové cyklistice, ta nepřišla.

Masové koupaliště kousek od Šibeniku jménem Krka National Park.

Loudavým krokem

V Dubrovníku jsme auto vrátili a já skoro láskyplně nasedla na své kolo. Velmi brzy mě ta láska ale přešla, když jsme dojeli do centra Dubrovníku a prodírali se s nimi skrz turisty.

Podpořte Reportér sdílením článku