Hoří národní kaplička!

10. srpna 2018

Požár Národního divadla v Praze, 12. srpna 1881.

František Fridrich

Jak a proč vznikl požár Národního divadla v pátek 12. srpna 1881 se již asi nepodaří zjistit. Můžeme však zrekonstruovat, jak vznikl snímek Františka Fridricha, který přesvědčivě ukazuje rozsah ničivého ohně. A vypovídá rovněž o způsobech, jak fotografové zasahovali do reality v dobách před photoshopem.

„Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního,” napsal Jaroslav Kvapil, divadelní režisér, libretista a dramatik. Oheň zcela zničil střechu divadla, jeviště i hlediště včetně dekorací k chystané premiéře Libuše.

Mnohokrát bylo popsáno, jaké potíže doprovázely hašení požáru od jeho nahlášení po likvidaci. Prokázalo se rovněž, že požár nemohl vzniknout od neuhašených oharků dřevěného uhlí v okapovém žlabu, kterou tam vložila dvojice zámečníků, jenž zde připojovali letováním měděný drát ke hromosvodu. Oba nešťastníci nicméně byli za nedbalost odsouzeni k týdnu vězení, zostřený dvěma půsty.

Vznik požáru pouhé dva měsíce po slavnostním otevření zůstává nevyřešenou záhada, jakých je v historii nepočítaně. Ale jak mohla vzniknout tato fotografie, zvlášť uvážíme-li malou citlivost tehdejších fotomateriálů?

Požár Národního divadla v Praze, 12. srpna 1881.

František Fridrich

I laikovi je nejspíše zřejmé, že plameny, jiskry a kouř byly do fotografie vcelku věrně přimalovány. Že tedy vznikla iluze dokumentárního zachycení reality. Jsou známy rovněž barevné i monochromatické, hnědobílé verze stejného snímku. Kolorování fotografií a malířské zásahy do nich bylo v té době zcela běžné a sepětí malířů a fotografů poměrně silné. Barva, i když umělá, dodávala snímku větší autenticitu.

Ilustrátorskou práci mohl fotograf František Fridrich svěřit akademickému malíři Janu Malochovi, jenž u něho pracoval. Sám autor snímku tak jistě nečinil, na podobnou práci a vytváření mnoha kopií pro obchod a distribuci do celého světa měl četné zaměstnance (jak výjimečnou osobností byl, přesvědčivě ukazuje nedávno vydaná kniha Jiřího Koliše s názvem František Fridrich, vynikající pražský fotograf 19. století).

Pobořené divadlo fotografoval Fridrich asi sám, a to jak z pylonu řetězového mostu, tak ze Střeleckého ostrova. Impozantní pohled z pylonu se pro zobrazení iluze požáru s Ferdinandovou (dnes Národní) třídou jistě lépe hodil než frontální snímek z ostrova.

K Národnímu divadlu to měl Fridrich kousek, firmu a bydliště měl v Michalské ulici. Pokud tehdy pobýval v Praze a nikoliv ve svých oblíbených letních lázních Teplice, požár mohl vidět na vlastní oči. A fotografický pud velel zamířit na místo činu.

Přečtěte si také

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život. Rozhovor s ním si můžete přečíst zde.

Podpořte Reportér sdílením článku