Do přírody s lahváčem

Mladí muži si vyšli na procházku do lesa. Všichni mají klobouky, jeden dokonce vycházkovou hůl, další svírá jakousi sukovici. Asi byla neděle, proto se oblékli svátečněji. A vyzbrojili se třemi litrovými pivními lahvemi, z nichž nyní před objektivem okázale popíjejí, druží se a pózují.

Kamaráda s fotopřístrojem a stativem požádali o skupinový pamětní snímek. Chtěli zřejmě ukázat, jak jsou už velcí, že mohou pivo pít, starší přitom udělují lekci mladším. Lahve nemají etiketu, ani při zvětšení se tudíž nedozvíme podrobnosti a revers fotografie rovněž nenese žádné nápisy.

Zvětšit

Lahvové pivo se stalo fenoménem po polovině osmdesátých let 19. století, kdy se rozšířil patentní porcelánový uzávěr. Ten umožňoval nedopitou lahev znovu uzavřít, což je komfort, který načepovaný džbán samozřejmě nemohl poskytnout. Lahvové pivo si tak lidé nosili na pracoviště nebo na výlety.

Z lahví se pilo zejména na stavbách a ve velkých továrnách. Jak to tehdy bylo s trvanlivostí moku? „Pro tuzemský trh se pivo nepasterizovalo a v horku se poměrně rychle kazilo,“ sdělil na dotaz autora tohoto seriálu Petr Joza z děčínského archivu, autor připravované knihy o historii lahvového piva.

Záleželo prý také, kdo a kde láhev naplnil: zda pivovar, nebo koncesovaný stáčeč ve svém sklepě chlazeném ledem, nebo venkovský hostinský ze zbytků, které mu zbyly z předchozího dne nevytočené v sudu. „Kvalita kolísala a člověk musel v parném létě dávat pozor, co pije,“ říká k tomu historik Petr Joza.

Jak skončil výlet mládenců z našeho snímku, se proto můžeme jen domýšlet.