Bar Parlour: Pít skvělé šílenství

Načervenalý nápoj v koktejlové sklenici se stopkou nemá jméno, chutná však přesně tak, jak jsem si přál. Sladkokyselá ovocná kombinace (rybíz a mandarinka, dozvím se později), alkohol a můj oblíbený zázvor. Kdybych měl rád něco hořkosladkého, dostal bych něco hořkosladkého, pokud bych preferoval něco více alkoholického, měl bych i to, prostě by záleželo na mé definici. Tedy vlastně ne na mé definici, ale na tom, zda barman můj popis správně převede do nápoje.

Na míru připravený koktejl usrkávám v prostoru připomínajícím spoře osvětlený pokoj v suterénu – béžové a hnědé barvy, trubky, které místy vylézají ze zdi, starožitný styl nábytku, kožená křesla, velká malba napodobující Rubense. Na jedné z alkoholových lahví na polici je napsáno Babička. Mozek s vysokou představivostí, zvláště je-li intoxikován, může při pohledu na Babičku napadnout ledacos – zasvěcení ovšem vědí, že jde o vodku s různými druhy pelyňku.

Bar Parlour se nově příchozím musí zdát velice zvláštní.

Na dlouhém dřevěném barovém pultu jsou rozmístěny tři malé nablýskané kovové lampy se stínítkem. A stejně kovově lesklých je i několik šejkrů různých velikostí, které před sebe rychle vyskládá barman. Ještě rychleji se míhají jeho prsty, vzduchem létají dlouhé barové lžičky, do některých šejkrů míří marmelády, různé druhy alkoholu a led; před chvílí si objednala, respektive svoje chutě popsala šestice Angličanů. Přemítám s obdivem, jak si všechny ty definované chutě může barman pamatovat, a vybavím si dva termíny, které on a jeho parťák, dva majitelé baru Parlour, relativně často vypouští z úst.

První termín je šílenství – tak se jmenuje jeden z drinků (zhruba řečeno jde o gin tonic, do něhož je dodán Aperol); „Pan Šílenství“ je přitom původně přezdívka, kterou dali barmani mému kamarádovi, štamgastovi baru a podle něj pojmenovali jeho oblíbený nápoj (k němu dodávají slogan „svěží, hebké, žádoucí“).